Tenkrát...bylo to dávno,

vystoupila jsi z mlhy

a bosou nohou kreslilas

mlhavá srdce

do písku.

A od té doby znám lásku.

Prokletou lásku bez cíle,

kdy člověk bloudí a dýchá

za život druhého.

Někdy.

Svlékám tě v myšlenkách

a zabalím se do tvé nahoty.

Podám ti ruku a jemně stisknu

až mi prsty zbělí.

Díváš se na mě z profilu

a já mám strach, že se ti

nahá nebudu líbit, když dotkneš

se mě.

Přejíždíš mi prstem po rtech.

"Můžu si dovolit je pootevřít?"

Tvá ruka se mě dotkla

ve žlábku mezi ňadry.

Jsem tvá.

Celá se chvěju, když do mě

vstupuješ a jazykem kroužíš

po linii mého těla. Chci tě cítít

úplně všude,kde to jen jde..třeba

v srdci.

A pak byl konec, obrovský výbuch

pocitů. Třesu se z tebe a toužím

po dalších setkáních. S tebou, s nikým

jiným. Bála ses, že se mi nebudeš líbit.

Blázínku.