Prolog |
Marcele, mý dobrý kámošce |
|
Žít mimo svůj šanson |
Večer se stavim a ze tmy ti upeču povidlový buchty abys měla co jíst Tvůj postmoderní úsměv a hlas jako kostel od Le Corbusiera Nedotknutelnej Magnéziový pochodně tvejch holubičích očí vyletěj do vejšky V zobáku místo ratolesti noční můry z konce dětství A až kápneš na kombinaci trezoru ve kterým žiješ (na jehož stěnách traumaticky vybuchujou balistický rakety tvejch stehen) Tak ti přinesu banány světla a naučim tě hledat poslepu černej opál mezi kořenama tvejch pouští Až se zbavíš neoprenovejch obav a budeš sama chtít Žít mimo svůj šanson |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Siral', 19.06.2005 14:04.
Názory čtenářů |
30.06.2005 23:46
Siral
|
dík, si ani nezasloužim |
27.08.2005 16:55
gemina
|
miluju sansony:)
t |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|