Mizí ti
ramena
v mlze
co ty víš o vlcích !
jeden mi zrovna leží u nohou
a spí
a zdá se mu, že po louce honí zajíce
což mu naprosto stačí
a tvá imaginace
je mu buřt.

A sochy nesní !!!
Jediná socha
která kdysi cosi snědla
se stala člověkem,
a ještě ráda
zkameněla hrůzou

Romantice se podobáš až příliš
Někdy si s tím lákavým kýčem až nevím rady
Kdybych se napil,
stanu se intelektuálem ?

To nebyl vítr, kdo tě oblékl
Puritán Versace
se na to už nemohl dívat.

Smutně se zahleděl na stolní větrák:
"Je to divnej svět, Sancho."

Skládám se jenom z postřehů.
Z kratičkých vět,
kratičkých myšlenek...
Při průměrné délce lidského života -
- k uzoufání.

Tak ty ses vdala...

Ach jo. Ať chci říct co chci říct,
vždycky nakonec řeknu: Tak ty ses vdala.
Takhle to tak nevypadá, ale je to vcelku podstatná komunikační bariéra.
Kupříkladu v restauraci to vadí.
Ještě jsem nepotkal číšníka
s pochopením.
Mají mě za úchyla.
Ostatně....

Mizí ti
ramena
v dešti

Ctnostná
zvenku
A uvnitř
si stříháš vlasy
a chlubíš se mi
novým tetováním
A hodně se směješ
......
Pokroková
porcelánová panenka po babičce

Vina
chutná po hroznech, víš ?
Je
návyková

Moje dlaně
Roxano
zhrubly !
Možná už spíš
ale ještě spíše ještě
bojuješ
Mám tu Tvoji svíci
K ničemu !
Jsi trapná,
když se modlíš.
(Co na to otec ?)

Tak krutá doba !
A já
krutý v Tobě !
(Prý kulatá a zlatá !!!...)
Já, Ty, my oba....
Nevěrni
sobě
si nakážem ve verších psát
a mít
co dát
a brát
jen nezbytně nutné.
Spousta toho takhle zbyde, víš ?
Máš ráda paradoxy na víně, že jo ?
Jsme sterilní, lásko.

Už Tě mám
Roxano, plné zuby
Roxano prázdná
Roxano bez citu
Roxano !

Pouštím Tě
z okovů
a ze zřetele
nepřítele
Z lásky
utkaná
železná košile
Homeopatie citů

Mizí Ti ramena
úplně všude
Nic pro mě.

Nemám rád
šedý zákal
Ákida už někdo trefil,
tak se vrať do moře

Děláš bordel v historii