Sbírám mraky a strkám si je do pusy. Lidi ztrácí kousky svých duší mě do kapes ...potají... A já na všech místech nechám trošku vůně čaje, santalu a borůvek, po kašnách, mezi mincemi a šeptám jí do korun stromů, celou fialovou. A cestou píšu cizí tužkou na oči na střechy jedoucích aut, aby lidi v autobusech viděli, věděli... A stejně všichni koukají na obracený světy do výloh a nezajímá je břišní tanečnice se špinavýma nohama, kterýma jsem pokreslila zaprášený ulice Vídně svou radostí ...v rytmu křídel holubů... |