Zastavení v čase

Dívala se dlouze na nebe. Slunce svítilo jako o život. Okolo poskakoval její pejsek. Byl krásný letní den. Stála na louce. Cosi jí zaujalo na obzoru. Něco tam letělo. Nevěděla, co to je. Blížilo se to. Bod se zvětšoval. Stála tiše a zvědavě dál  zírala do dáli. Z bodu se začalo klubat tělo. Nebylo to letadlo, byl to nějaký pták. Stála nepohnutě a skoro bez dechu čekala, co to bude. Už rozeznávala barvu peří i celkovou konstituci letícího, byl to racek. Udivilo jí, kde se tam vzal tak daleko od větší vodní plochy a ptala se sama sebe, kam má asi namířeno. Přeletěl nad její hlavou. Ona se jen otočila a pohledem dál provázela cestujícího racka, dokud z něj zase nebyla jen malá tečka v dáli. Probrala se z transu a zkontrolovala psa v trávě opodál. Byl tam a trpělivě na ní čekal, až se spolu vydají na další cestu.