Sobotní den mě zlákal na golfové hříště. Sice jsem nikdy golf nehrál, ale to mě nikterak nevadilo. A protože se mi golfový míček nezdál moc vhodný, tak jsem se rozhodl první odpálení provést hopikem stejné velikosti. Neuniklo mi, že několik golfistů  v mé blízkosti hned zpozornělo.
„Co to máte za zvláštní míček?“ zeptal se mě jeden z nich, co stál nejblíže.
„No, to víte,  jsem profesionální amatér začátečník a tenhle míček mi usnadní hru.“
„Ale tím porušujete pravidla.“
„Vážně? A víte, že já ty pravidla ani nečetl.“
„To je ale chyba.“
„Já si je pak večer přečtu a tu chybu napravím,“ řekl jsem a vytáhl z vozíku hokejku. Muž vytřeštil oči dokořán a v jednu chvíli to vypadalo, že mu vypadnou z očí panenky.
„Ale to nevypadá na golfovou hůl,“ vysoukal po chvíli ze sebe.
„No, to je taky hokejka. Ta čepel golfový hole se mi zdá moc malá. Hokejkou se mi bude líp odpalovat.“¨
„To je opět porušení pravidel.“
„Co pořád máte s těmi pravidly,“ řekl jsem a rozpřáhl se hokejkou. Muž se hbitě vrhl na trávu. Druhý muž, který ze zvědavosti přišel blíže,  pocítil úder čepelí do hlavy. A za okamžik ležel rozplácnutý na trávě. Já jsem se ale nedal rušit a pokusil se odpálit hopik. To se mi však nepodařilo, protože hokejka mi podrazila nohy. Nevím, jak se to mohlo stát, ale najednou jsem seděl na ležícím muži, který stále křičel něco o porušování  pravidel. Druhý muž se držel za hlavu a řval, že jeho boule je veliká  jako celá Afrika.
„Černou tu bouli nemáte, tak nenadávejte na Afriku,“ zkonstatoval jsem.
„Já tě přerazím,  jen co si zamáčknu tu bouli!“ vykřikl a čepelí golfové hole si začal onu bouli zamačkávat.
„Tak to já si zatím odpálím ten hopik.“
„Opakuji, že pravidla vám to neumožňují!“ rozkřikl se muž,  na kterém jsem ještě před chvíli seděl.
„To chce klid. Pro jednou se nic nestane a pravidla se nezblázní.“
Pak jsem se hokejkou rozpřáhl a aby odpal byl co nejprudší, ještě jsem se trochu rozeběhl. Nějak se mi však podařilo čepelí hokejky minout hopik. Zato čepel neminula velkou kaluž. Poté se ozvalo mohutné šplouchnutí a následně se zvedla ohromná stěna vody. Po jejím opadnutí mému zraku neunikla dvojice zcela promáčených postav golfistů, kteří chvíli strnule na mě hleděli.
„To nebylo úmyslné, ale vy taky stojíte na tak blbým místě,“ zněla má omluva, která ale nepomohla. Oba se svorně rozkřičeli. Golfové hole v jejich rukách začaly připomínat meče. A tak nastalo běhání kolem louže. Nějak se přitom ti dva, co mě honili,  srazili. Poté se ozvalo dvojité šplouchnutí doprovázené křikem. Následkem toho byli ještě více naštvaní. Pak se objevil běžící muž, který si už zamáčkl bouli. Vypadalo to, že běží přímo ke mně. Nevyšel mu krok a klopýtl o jamku. Rozplácl se, jak široký, tak dlouhý. Poté jsem o něho  nechtěně klopýtl při pokusu ho obejít. Při mém pádu se těsně přede mnou objevil muž, který mával knížkou pravidel golfu. I on se mým přičiněním ocitl na zemi.
„Ááá..Mám teď kvůli vám dva nosy!“ křičel ten,  co zakopl o jamku.
„Vy jste zničil moji knížku o pravidlech!“ vykřikl druhý muž, kterému pravidla skončila v louži.
„A je po pravidlech!“ zkonstatoval jsem.
Teď už mou jedinou snahou bylo odpálit hopik. Rozmáchnutí hokejkou se mě podařilo. Zasáhnout a konečně odpálit hopík také. Ten vzápětí zmizel velkou rychlostí v dálce. Hned mi došlo, že tím směrem, kam letěl je vchod na hříště. A jím přicházelo velké množství dalších golfistů. Hopik mezi nimi vzápětí létal a odrážel se od nich.  Někteří se ocitli v následném zmatku na zemi.
A tak náhle za mnou i přede mnou byli samí naštvaní golfisté. Tudíž velmi brzo bylo golfové hříště svědkem mého úprku před početným davem rozzlobených hráčů golfu.