oprýskaných zdí už před tebou nezavírám oči a nezakláním hlavu ne teď když shazuju z okna prázný lahve a městská apokalypsa před náma zavírá náruč v neplodných rojích ještě se stáčíme do žihadel na včelu musíš po vrstvách a v pruzích se špatně chodí když na mě počkáš u dveří dám ti svoje krokodýlí hrušky už dávno vyzrály křišťálový pecky z meruněk vyrostou a zapletou se do zdí domů na nové zeměkouli kterou porodí dlaň pořezaná od umlácených kousků okapů tekoucích po střechách našich stromů není to dlouho jeden nám odmával pár hodin ale dneska už se na to nehraje pojď spát zítra se přece ještě bude růst je vůle je mě jen jedna strana utopená tak pojď svíčky se dají sfoukávat i zítra
(vždyť zítra se můžeš znovu narodit životy se opakujou v nekonečnym koloběhu a nevíš kde zastaví konečnou už jsme stejně přejeli není se čeho bát)
Počet úprav: 5, naposledy upravil(a) 'Cranberry_night', 02.01.2005 19:33.