Zamotaná

Cestičky v mojí hlavě se

beznadějně zamotaly samy

do sebe a

do tvých vlasů někdy

v září

kdy jsem celá poblázněná vydechla

že už nic nebude

jako dřív /infuze podzimu

do žil/

Neexistuje cesta zpátky Není

odkud by měla vést

Vytvaruju si tě /spolu

s malým modelem Sluneční soustavy/

pečlivým prstokladem po

obrysech prázdna

Na tvou svatbu si vezmu

šaty polité vínem za

klapotu mých bot

v noční ulici

/Budeš mít

hezkou ženu a tři

malé děti

které  budou v horečce

odříkávat magická rozpočítávadla a

tančit a

     tančit a

           tančit/