zase jsme sami na okraji havrani pole přikrývají kam oko sotva dohlédne v měsících krami řeku skryje pole dne bílou oblohou už ani nevím kdy je říje kolena voda neumyje neumím poddat nikoho začínám v říjnu znovu línat vplétám ti vlasy do havranů do léta spásy znovu vstanu už vlastně nevím proč a s kým a - dnes ještě vítr připomíná podzim že je a přijde zima |