Při sledováni televize, kde zrovna byl k vidění tenis,  jsem si uvědomil, že nějaké ty tenisové rakety a míčky také vlastním. Po delším hledání jsem svíral v ruce raketu. Hned jsem se snažil napodobovat tenisty v televizi. Několikrát jsem hodil míčkem o koberec, ale asi to bylo moc prudké hození, protože míček se odrazil několikrát i od stropu. Po dvou úderech míčkem do hlavy se mi zatmělo před očima. Následný pokus o zasažení míčku raketou nebyl moc úspěšný, protože jsem se dvakrát otočil kolem své osy a ztratil rovnováhu. Poté následoval pád.
  Když se mně vše srovnalo v hlavě,  seděl jsem v hromadě knih a několika poliček, což bylo na místě, kde ještě před chvílí stála knihovna. Rukověť pálky byla v mých ústech a míček se záhadným způsobem zakutálel do mých spodek. Nebyl jsem odrazen a hned jsem se postavil na nohy. Můj zrak dopadl na televizní obrazovku. Tenista na ní se zrovna chystal k podání. Házet míčkem o koberec se mě moc nechtělo, ale pak bylo mou snahou napodobit všechny pohyby tenisty.
  Míček se mi bez potíží podařilo vyhodit nad hlavu. Rozmáchnutí raketou bylo také celkem podařené, jenže to ostatní už bohužel ne. Nevím, jak se to mohlo stát, ale výplet rakety nezasáhl míček. Zato naplno zasáhl zavěšený lustr. Ten se vychýlil ve směru úderu a k mému překvapení letěl do vedlejší místnosti. Ve stejný okamžik mně neunikl  odskakující míček od koberce. Ve zlomku vteřiny jsem držel raketu obouručně. I když výplet rakety připomínal rozvlněnou síť fotbalové branky, míček byl odpálen. Já se však do úderu tak vložil, že pro mě nastal let plavmo. 
  Gauč se stal místem mého dopadu a protože byl rozkládací, tak se opravdu rozložil a na první pohled bylo vidět, že nikoliv podle návodu. Mě to v tu chvíli moc nezajímalo, protože prudce letící míček sestřelil na stěně nad gaučem visící obraz. Ten se hned ze stěny přemístil na mou hlavu a já jsem zažil,  jaký to je pocit prorážet hlavou plátno. Už  mi došlo, že bude lepší pinkat mimo byt. 
 Když jsem byl zase schopen se plně soustředit,  rozhodl jsem se chvíli napodobovat pohyby tenistů. První napodobování pohybu bylo poněkud bolestivé. Neuniklo mně, že tu a tam tenisté okrajem rakety ťukají do zadních části bot. Já však žádné boty neměl a mé ťuknutí zasáhlo achilovky. A tak jsem je raději více v tomhle nenapodoboval.
Netrvalo to dlouho a stanul jsem stylově oděn na chodbě. Bylo tam dost místa a stěn. Po zkušenostech, co dokáže tenisák,  jsem byl rozhodnut použít jiný míček, který tak moc nelítá. Nadhoz se mi podařil, ale dříve, než se mi podařilo míček raketou zasáhnout,  dopadl mi na hlavu. Jeho tvrdost mě překvapila a na několik vteřin mně kolem hlavy defilovalo velké množství hvězdiček. Po vzpamatování jsem od nadhozu raději upustil a snažil se míček normálně odpinknout. K mému překvapení se ozvalo rupnutí a ve výpletu rakety zela velká díra.
„Hm. Asi únava materiálu,“ proběhlo mi hlavou a hned jsem měl v ruce další raketu. Té také výplet nevydržel a to mně začalo být divné. Vzal jsem si však hned pět raket a držel je těsně nad sebou. Tentokráte se odpálení míčku podařilo,  i když dva výplety raket opět nevydržely. Odpálený míček neletěl moc dlouho. Do cesty se mu postavil pan Bláha, který zrovna otevíral dveře od výtahu. Míček ho trefil do hlavy, což mělo za následek jeho opětovné vrácení se do výtahu. Po zavření dveří se výtahová kabina podezřele otřásla a výtah se opět rozjel dolů. Mezitím se míček dokutálel k mým nohám a opět se mě zmocnilo podezření, že je trochu zvláštní.
Ze zamyšlení jsem byl vytržen sousedem panem Bezouškou, který zvědavě vyšel ze svého bytu.
„Snad nejdete hrát tenis?“ zeptal se hned.
„Já si jen tak tady pinkám.“
„A proč k tomu potřebujete ten kriketový míček?“
„No, já ho jen zkoušel.“
„Nezahrajeme si tenis spolu?“
„No,  proč ne,“ zněla má odpověď, aniž bych tušil co bude následovat.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI