něco intelektuálských tlachů :) -
- promiňte, ale fakt mě zajímá, co si myslíte.


VÍME VŮBEC, CO DĚLÁME ?

Rád bych položil jakousi otázku těm, kteří budou ochotni se zamyslet.
 
Byl bych rád, pokud by se tato otázka stala základem průběžné debaty (jakéhosi "brain stormingu") o obecném mínění a sebepojetí zde působících jedinců, jejíž výsledky by poté bylo případně možno shrnout do nějakého formulovatelného (jakkoli obecného a zásadně nikoli neměnného) názoru. 

Tato otázka se ptá po SMYSLU poezie.
 
Ve "zvláštním" smyslu slova tedy:

a) Čím je poezie pro Vás osobně, jaké potřeby Vašeho bytí naplňuje - ať už ji pouze vnímáte, čtete, tvoříte, nebo obojí.

v "obecném" smyslu slova:

co si myslíte:

b) Má poezie nějaký význam? Pokud ano, je tento význam subjektivní záležitostí jedince?  Nebo je (má/nemá - či může být) zde nějaký vliv i na lidskou komunitu? Kolektivní nevědomí ?

-------
a pod čarou pro ty, kteří by neměli dost, ještě pár otázek pro zájemce:

- mění se úloha poezie /či umění vůbec/ v dnešní době? (proč a jak?)
- je nějaký vztah, mezi poezií a svobodou člověka ?
- je nějaký vztah, mezi poezií a etikou ?
- je nějaký vztah, mezi poezií a osobnostní (či duchovní) zralostí ?

a konečně:

- považujete takovéto úvahy, či debaty za prospěšné, či užitečné ke tříbení vlastních názorů a orientaci ve svém směřování, nebo jde o pouhé plané tlachání, mířící do ztracena ?

-------------------
reagovalo 20 účastníků~ z toho:

5 považuje debatu za užitečnou
6 má pocit, že jde o plané tlachání (2 připouští, že zábavné)

18.6. - shrnutí Vašich reakcí:
/kurzívou vlastní komentář, bold - zvýrazněny subj. zajímavé momenty/

Smysl a význam poezie - reflexe Literry.

Objektivní důvody:

 I ) Rozvíjení komunikace:  a) schopnosti vyjadřování a přijímání myšlenek + 
                                                      pocitů (+ konfrontace s nimi)                                          

                                              b) zapojování “nevědomí” do komunikace (rozvoj fantazie -  
                                                Humble, vyvlékání pocitů “na zřetel” - Egil )

II)           Sebeléčení - ventilování a odreagování vnitřního napětí (duševní hygiena) - 
                                     “vytváření konformního prostředí v němž autoři a čitatelé oslabují 
                                      své neurotické strachy z nesmyslnosti” (Tynic)

II)           Estetická funkce - poezie zrcadlí vnitřní zralost (a tím k ní motivuje ?) 

III)          Poezie - jako základní kámen lidské společnosti - společná paměť - má vychovávat, kultivovat, připomínat, rozpoznávat dobré a zlé, stabilizovat normy vnímání a chování (2x). (Tím se vždy do jisté míry střetala s dobou a stávající společenskou situací.Konec konců většina základních náboženských textů je rovněž poezií.)

IV)         Ve slově se skrývá moc, jak působit na lidi a ovlivňovat je. Poezie -možný nástroj pasivní MANIPULACE (zneužití poezie mocí) (2x) 

V)          AKTIVNÍ poezie je HRA, KTERÁ PROBOUZÍ VNÍMAVOST (1x) a učí PŘEKRAČOVAT HRANICE MEZI BYTOSTMI (2x) (tedy vede k empatii,  soucitu a vnitřnímu osvobození od zevní manipulace !!! - viz vztah poezie- osobní zralost - etika - svoboda) 

 Subjektivní důvody:

Psaní:  

I)           Tam, kde rozdíl mezi potřebou sdělit vnitřní stav a komunikační “nosností” obecné řeči přesáhne subjektivně únosnou míru.

II)          Sebevyjádření: manifestace vlastní jedinečnosti, sebepotvrzení, snížení existenciální úzkosti a překonání individuální izolace.  

III)        Vytváření jedinečných osobních vazeb s jedinci se vzájemně “kompatibilními” komunikačními kódy (tam, kde se vzájemná komunikace daří).

IV)        Vlastní básně - fixace vzpomínek, nápadů a prožitků - jakési vnitřní “fotografie” ve slovech, na kterých je možno sledovat vlastní vývoj v čase. (+ jakási duševně/duchovní “pozůstalost” adresovaná světu(1x) 

Čtení:

·          nácvik “sdíleného vědomí”, sebeuvědomění, poznání sebe sama v druhé bytosti a jejím prožívání. (1x)

·         Tajemství - odhalování mystiky slov, dané jejich více úrovňovým vnímáním (1x)

·         Hledání společné lidské symboliky (“rozkrývání” kolektivního nevědomí ?) (1x) 

----

Proměna funkce ve společnosti:

·         v minulosti poezie měla nějakou společenskou roli, dneska je to zábava.

·         kvalita skomírá, na povrch se dere kýč (Odraz obecného úpadku lidské bytosti? Nebo naopak známka odumření artistní salonní umělecké poezie, která svoji roli neplnila?)

·         jedním z důvodů je závislost na stávajícím vládnoucím systému a jím dané “společenské poptávce” (obecný problém kultury a umění)

·         pro utlačené byla poezii v minulosti zdrojem naděje.  

Postřehy:   

Sebereflexe versus umění:

obecně sdílené přesvědčení - ostré odlišení mezi: poezií psanou z vnitřní potřeby  …X … poezií psanou z důvodů zvýšených osobních ambicí, jako tzv. “literaturu”. (naznačuje spíše optimistický důvod současného vzmachu “kýče” nad kvalitou- viz výše)

·         citat Witolda Gombrowitza: "Zdalo by sa, ze umenie sa rodi z nasej potreby expresie, paradoxne vsak nikto netuzi vyjadrit sam seba, pretoze vsetci tuzia po umeni." (vk) (není tomu na Liteře PRÁVĚ NAOPAK ?) 

poezie versus svoboda:

Svobodný člověk nemá potřebu tvořit. Jeho žitá existence je jeho explicitní poezií. V tom spatřuji vztah poezie a svobody. Jinými slovy : poezie osvobozuje a znovu paradoxně vede k zániku tvůrčí síly. (Tynic)
(Vedla by, pokud by tento zápas za svobodu - ať vnitřní, či zevní - mohl někdy ustat. Zdá se, že zdroje poezie jsou nevyčerpatelné,alespoň - pokud na zemi existuje člověk.)