něco intelektuálských tlachů :) - - promiňte, ale fakt mě zajímá, co si myslíte.
VÍME VŮBEC, CO DĚLÁME ?
Rád bych položil jakousi otázku těm, kteří budou ochotni se zamyslet. Byl bych rád, pokud by se tato otázka stala základem průběžné debaty (jakéhosi "brain stormingu") o obecném mínění a sebepojetí zde působících jedinců, jejíž výsledky by poté bylo případně možno shrnout do nějakého formulovatelného (jakkoli obecného a zásadně nikoli neměnného) názoru.
Tato otázka se ptá po SMYSLU poezie. Ve "zvláštním" smyslu slova tedy:
a) Čím je poezie pro Vás osobně, jaké potřeby Vašeho bytí naplňuje - ať už ji pouze vnímáte, čtete, tvoříte, nebo obojí.
v "obecném" smyslu slova:
co si myslíte:
b) Má poezie nějaký význam? Pokud ano, je tento význam subjektivní záležitostí jedince? Nebo je (má/nemá - či může být) zde nějaký vliv i na lidskou komunitu? Kolektivní nevědomí ?
------- a pod čarou pro ty, kteří by neměli dost, ještě pár otázek pro zájemce:
- mění se úloha poezie /či umění vůbec/ v dnešní době? (proč a jak?) - je nějaký vztah, mezi poezií a svobodou člověka ? - je nějaký vztah, mezi poezií a etikou ? - je nějaký vztah, mezi poezií a osobnostní (či duchovní) zralostí ?
a konečně:
- považujete takovéto úvahy, či debaty za prospěšné, či užitečné ke tříbení vlastních názorů a orientaci ve svém směřování, nebo jde o pouhé plané tlachání, mířící do ztracena ?
------------------- reagovalo 20 účastníků~ z toho:
5 považuje debatu za užitečnou 6 má pocit, že jde o plané tlachání (2 připouští, že zábavné)
18.6. - shrnutí Vašich reakcí: /kurzívou vlastní komentář, bold - zvýrazněny subj. zajímavé momenty/
Smysl a význam poezie - reflexe Literry. Objektivní důvody: I ) Rozvíjení komunikace: a) schopnosti vyjadřování a přijímání myšlenek + pocitů (+ konfrontace s nimi) b) zapojování “nevědomí” do komunikace (rozvoj fantazie - Humble, vyvlékání pocitů “na zřetel” - Egil )
II) Sebeléčení - ventilování a odreagování vnitřního napětí (duševní hygiena) - “vytváření konformního prostředí v němž autoři a čitatelé oslabují své neurotické strachy z nesmyslnosti” (Tynic)
II) Estetická funkce - poezie zrcadlí vnitřní zralost (a tím k ní motivuje ?) III) Poezie - jako základní kámen lidské společnosti - společná paměť - má vychovávat, kultivovat, připomínat, rozpoznávat dobré a zlé, stabilizovat normy vnímání a chování (2x). (Tím se vždy do jisté míry střetala s dobou a stávající společenskou situací.Konec konců většina základních náboženských textů je rovněž poezií.)
IV) Ve slově se skrývá moc, jak působit na lidi a ovlivňovat je. Poezie -možný nástroj pasivní MANIPULACE (zneužití poezie mocí) (2x) V) AKTIVNÍ poezie je HRA, KTERÁ PROBOUZÍ VNÍMAVOST (1x) a učí PŘEKRAČOVAT HRANICE MEZI BYTOSTMI (2x) (tedy vede k empatii, soucitu a vnitřnímu osvobození od zevní manipulace !!! - viz vztah poezie- osobní zralost - etika - svoboda) Subjektivní důvody:
Psaní: I) Tam, kde rozdíl mezi potřebou sdělit vnitřní stav a komunikační “nosností” obecné řeči přesáhne subjektivně únosnou míru.
II) Sebevyjádření: manifestace vlastní jedinečnosti, sebepotvrzení, snížení existenciální úzkosti a překonání individuální izolace. III) Vytváření jedinečných osobních vazeb s jedinci se vzájemně “kompatibilními” komunikačními kódy (tam, kde se vzájemná komunikace daří).
IV) Vlastní básně - fixace vzpomínek, nápadů a prožitků - jakési vnitřní “fotografie” ve slovech, na kterých je možno sledovat vlastní vývoj v čase. (+ jakási duševně/duchovní “pozůstalost” adresovaná světu(1x) Čtení:
· nácvik “sdíleného vědomí”, sebeuvědomění, poznání sebe sama v druhé bytosti a jejím prožívání. (1x) · Tajemství - odhalování mystiky slov, dané jejich více úrovňovým vnímáním (1x) · Hledání společné lidské symboliky (“rozkrývání” kolektivního nevědomí ?) (1x) ---- Proměna funkce ve společnosti:
· v minulosti poezie měla nějakou společenskou roli, dneska je to zábava. · kvalita skomírá, na povrch se dere kýč (Odraz obecného úpadku lidské bytosti? Nebo naopak známka odumření artistní salonní umělecké poezie, která svoji roli neplnila?) · jedním z důvodů je závislost na stávajícím vládnoucím systému a jím dané “společenské poptávce” (obecný problém kultury a umění) · pro utlačené byla poezii v minulosti zdrojem naděje.
Postřehy: Sebereflexe versus umění:
obecně sdílené přesvědčení - ostré odlišení mezi: poezií psanou z vnitřní potřeby …X … poezií psanou z důvodů zvýšených osobních ambicí, jako tzv. “literaturu”. (naznačuje spíše optimistický důvod současného vzmachu “kýče” nad kvalitou- viz výše) · citat Witolda Gombrowitza: "Zdalo by sa, ze umenie sa rodi z nasej potreby expresie, paradoxne vsak nikto netuzi vyjadrit sam seba, pretoze vsetci tuzia po umeni." (vk) (není tomu na Liteře PRÁVĚ NAOPAK ?) poezie versus svoboda:
Svobodný člověk nemá potřebu tvořit. Jeho žitá existence je jeho explicitní poezií. V tom spatřuji vztah poezie a svobody. Jinými slovy : poezie osvobozuje a znovu paradoxně vede k zániku tvůrčí síly. (Tynic) (Vedla by, pokud by tento zápas za svobodu - ať vnitřní, či zevní - mohl někdy ustat. Zdá se, že zdroje poezie jsou nevyčerpatelné,alespoň - pokud na zemi existuje člověk.)
|