Téma #81 |
Autor: | bříza |
Fórum: |
Datum publikace: | 23.05.2005 10:40 |
Počet návštěv: | 5064 |
Počet názorů: | 105 |
~ Poezie ? k čemu ? |
něco intelektuálských tlachů :) - - promiňte, ale fakt mě zajímá, co si myslíte.
VÍME VŮBEC, CO DĚLÁME ?
Rád bych položil jakousi otázku těm, kteří budou ochotni se zamyslet. Byl bych rád, pokud by se tato otázka stala základem průběžné debaty (jakéhosi "brain stormingu") o obecném mínění a sebepojetí zde působících jedinců, jejíž výsledky by poté bylo případně možno shrnout do nějakého formulovatelného (jakkoli obecného a zásadně nikoli neměnného) názoru.
Tato otázka se ptá po SMYSLU poezie. Ve "zvláštním" smyslu slova tedy:
a) Čím je poezie pro Vás osobně, jaké potřeby Vašeho bytí naplňuje - ať už ji pouze vnímáte, čtete, tvoříte, nebo obojí.
v "obecném" smyslu slova:
co si myslíte:
b) Má poezie nějaký význam? Pokud ano, je tento význam subjektivní záležitostí jedince? Nebo je (má/nemá - či může být) zde nějaký vliv i na lidskou komunitu? Kolektivní nevědomí ?
------- a pod čarou pro ty, kteří by neměli dost, ještě pár otázek pro zájemce:
- mění se úloha poezie /či umění vůbec/ v dnešní době? (proč a jak?) - je nějaký vztah, mezi poezií a svobodou člověka ? - je nějaký vztah, mezi poezií a etikou ? - je nějaký vztah, mezi poezií a osobnostní (či duchovní) zralostí ?
a konečně:
- považujete takovéto úvahy, či debaty za prospěšné, či užitečné ke tříbení vlastních názorů a orientaci ve svém směřování, nebo jde o pouhé plané tlachání, mířící do ztracena ?
------------------- reagovalo 20 účastníků~ z toho:
5 považuje debatu za užitečnou 6 má pocit, že jde o plané tlachání (2 připouští, že zábavné)
18.6. - shrnutí Vašich reakcí: /kurzívou vlastní komentář, bold - zvýrazněny subj. zajímavé momenty/
Smysl a význam poezie - reflexe Literry. Objektivní důvody: I ) Rozvíjení komunikace: a) schopnosti vyjadřování a přijímání myšlenek + pocitů (+ konfrontace s nimi) b) zapojování “nevědomí” do komunikace (rozvoj fantazie - Humble, vyvlékání pocitů “na zřetel” - Egil )
II) Sebeléčení - ventilování a odreagování vnitřního napětí (duševní hygiena) - “vytváření konformního prostředí v němž autoři a čitatelé oslabují své neurotické strachy z nesmyslnosti” (Tynic)
II) Estetická funkce - poezie zrcadlí vnitřní zralost (a tím k ní motivuje ?) III) Poezie - jako základní kámen lidské společnosti - společná paměť - má vychovávat, kultivovat, připomínat, rozpoznávat dobré a zlé, stabilizovat normy vnímání a chování (2x). (Tím se vždy do jisté míry střetala s dobou a stávající společenskou situací.Konec konců většina základních náboženských textů je rovněž poezií.)
IV) Ve slově se skrývá moc, jak působit na lidi a ovlivňovat je. Poezie -možný nástroj pasivní MANIPULACE (zneužití poezie mocí) (2x) V) AKTIVNÍ poezie je HRA, KTERÁ PROBOUZÍ VNÍMAVOST (1x) a učí PŘEKRAČOVAT HRANICE MEZI BYTOSTMI (2x) (tedy vede k empatii, soucitu a vnitřnímu osvobození od zevní manipulace !!! - viz vztah poezie- osobní zralost - etika - svoboda) Subjektivní důvody:
Psaní: I) Tam, kde rozdíl mezi potřebou sdělit vnitřní stav a komunikační “nosností” obecné řeči přesáhne subjektivně únosnou míru.
II) Sebevyjádření: manifestace vlastní jedinečnosti, sebepotvrzení, snížení existenciální úzkosti a překonání individuální izolace. III) Vytváření jedinečných osobních vazeb s jedinci se vzájemně “kompatibilními” komunikačními kódy (tam, kde se vzájemná komunikace daří).
IV) Vlastní básně - fixace vzpomínek, nápadů a prožitků - jakési vnitřní “fotografie” ve slovech, na kterých je možno sledovat vlastní vývoj v čase. (+ jakási duševně/duchovní “pozůstalost” adresovaná světu(1x) Čtení:
· nácvik “sdíleného vědomí”, sebeuvědomění, poznání sebe sama v druhé bytosti a jejím prožívání. (1x) · Tajemství - odhalování mystiky slov, dané jejich více úrovňovým vnímáním (1x) · Hledání společné lidské symboliky (“rozkrývání” kolektivního nevědomí ?) (1x) ---- Proměna funkce ve společnosti:
· v minulosti poezie měla nějakou společenskou roli, dneska je to zábava. · kvalita skomírá, na povrch se dere kýč (Odraz obecného úpadku lidské bytosti? Nebo naopak známka odumření artistní salonní umělecké poezie, která svoji roli neplnila?) · jedním z důvodů je závislost na stávajícím vládnoucím systému a jím dané “společenské poptávce” (obecný problém kultury a umění) · pro utlačené byla poezii v minulosti zdrojem naděje.
Postřehy: Sebereflexe versus umění:
obecně sdílené přesvědčení - ostré odlišení mezi: poezií psanou z vnitřní potřeby …X … poezií psanou z důvodů zvýšených osobních ambicí, jako tzv. “literaturu”. (naznačuje spíše optimistický důvod současného vzmachu “kýče” nad kvalitou- viz výše) · citat Witolda Gombrowitza: "Zdalo by sa, ze umenie sa rodi z nasej potreby expresie, paradoxne vsak nikto netuzi vyjadrit sam seba, pretoze vsetci tuzia po umeni." (vk) (není tomu na Liteře PRÁVĚ NAOPAK ?) poezie versus svoboda:
Svobodný člověk nemá potřebu tvořit. Jeho žitá existence je jeho explicitní poezií. V tom spatřuji vztah poezie a svobody. Jinými slovy : poezie osvobozuje a znovu paradoxně vede k zániku tvůrčí síly. (Tynic) (Vedla by, pokud by tento zápas za svobodu - ať vnitřní, či zevní - mohl někdy ustat. Zdá se, že zdroje poezie jsou nevyčerpatelné,alespoň - pokud na zemi existuje člověk.)
|
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'bříza': 07.10.2005 16:05.
Názory |
02.06.2005 14:53
tynic
|
Smysl poezie může být ve vytváření konformního prostředí v němž autoři a čitatelé oslabují své neurotické strachy z nesmyslnosti. Vzájemné odkrývání hlubiny pochybování o vlastní existenci tak může vést k oné tillichovské odvaze být jako součást.
Moje poezie je cestou víry v širším slova smyslu, nasloucháním vnitřním hlasům, snahou otupit strach z událostí, které nikdy nemohou být zcela v mé režii. Poezie mi pomáhá v objektivizaci strachů, mohu je uchopit a zhodnotit je v jiné perspektivě. Terapeutický účinek je zásadní.
Poezie jako paměť je ve společnosti implicitně uložena a právě skrze její optiku může společnost lépe vnímat symboly doby, kterou prochází. Narážíme zde ovšem na míru citlivosti, zralosti jedince, na míru jeho poznání. Zde právě poezie může kultivovat empatické schopnosti a nepřímo vést k pokoře, k vnímání a myšlení v širších souvislostech. Poezie bez této osobní zpětné vazby je poezií prázdnou.
Svobodný člověk nemá potřebu tvořit. Jeho žitá existence je jeho explicitní poezií. V tom spatřuji vztah poezie a svobody. Jinými slovy : poezie osvobozuje a znovu paradoxně vede k zániku tvůrčí síly.
Aby byl smysl této debaty naplněn, je třeba, aby i sám provokatér šel se svou kůží na trh.
|
02.06.2005 14:54
Wopi
|
tedy - bříza má kůži nebo kůru? |
02.06.2005 15:41
suva
|
Tyndo, tomu říkám reakce jako hrom! ***
Wopi: Bříza má kůži, bříza kůru, obojí se dobře trhá... :c) |
02.06.2005 15:44
Wopi
|
trhej, suvo, trhej! |
02.06.2005 15:55
suva
|
Wopi, já možná líp aportuju... :c)), ale teď momentálně letím, neb mám doma okno, to je toho, řekneš si asi, ale já mám místo zaskleného (třídílného v jednom pokoji a dvoudílného v druhém) dvě nezasklená a kdoví, kdy mi je dodělají, možná budu spát skoro pod širákem dneska. To jednak. A druhak mi odmaturovala druhá dcera :c))) hůůůů Takže dneska jsem na roztrhání :c))) |
02.06.2005 16:32
bříza
|
tynic napsal(a):
Aby byl smysl této debaty naplněn, je třeba, aby i sám provokatér šel se svou kůží na trh.
:)
~ provokatér si chce hrát - bude - li s kým. Nejprve touží nastavit zrcadla a zaostřit čočky. Ohraničit hrací pole a definovat problémy konfrontací či sumarizací různých názorů. Tím si chystá půdu k vydělávání vlastní kůry - ale nikde není řečeno, že smysl této debaty nutně naplněn být musí a tedy bude. To závisí do značné míry na tom, jak se hra bude dařit a jsou - li tu pro ni vůbec podmínky. |
02.06.2005 18:09
Wopi
|
Až mě překvapilo, kolik se tu objevilo zajímavých názorů, vybízejících k zamyšlení.
Opravdu povedený zrcadlo-hrachový experiment.
Vlastně čočkový. |
02.06.2005 20:22
Humble
|
Do debaty přidám pouhá dvě slova: rozvoj fantazie |
02.06.2005 20:44
yenn
|
Humble napsal(a): Do debaty přidám pouhá dvě slova: rozvoj fantazie Zvyšuju na tři, kdo dá víc? :-)
prostředek sdílení světa |
03.06.2005 09:14
Merle
|
emoční hygiena + exluzivní seznamka :) |
03.06.2005 11:17
Aki
|
pro mě je poezie něco jako mlíko... k životu ho nepotřebuju, ale chutná mi... pokud není kyselý a neplavou v něm mouchy, napiju se vždycky rád... a pokud mám náladu, zkusím si i sám něco nadojit, aby věděli i ostatní, co že to pasu za krávy... :o)
co se týče vztahu mezi poezií a zralostí osobnosti, ten je víc než zřejmej... zatímco v ranným věku jsou to "paci paci pacičky", s přibejvajícíma rokama se to mění na "skoč mi vedle do konzumu po tři, čtyři flašky rumu"...
tož asi tak nějak... :o) |
03.06.2005 11:49
suva
|
v poezii zračí se široce
rozvité lidské emoce
mění se ze dne na den
výsledek není vždy kladen... :c)
|
03.06.2005 20:34
beepee
|
kladen není ni důraz,
proto maj čtenáři úraz
gdyž je tu blábolů fůra
zzzzzzzzzz |
03.06.2005 21:09
Humble
|
Merle napsal(a): emoční hygiena + exluzivní seznamka :) A já bloud sem vlezl už seznámen :o) |
05.06.2005 18:30
stanislav
|
správná poezie je plná deprese, jinak to neni ono! pak je to jen hra a zbytečná selanka.
já bych ji spíš než k hudbě přiřadil k vobrázkům. dle mého vnímání.
s tou svobodou a etikou je to dost nesmyslná kveščn. to samý s tou osobností. to snad dá rozum, že tyhle věci nějak vzájemně souvisej, dobrat se toho jak, považuju za zbytečně zavádějící a nikam nevedoucí.
debata má smysl, pakliže člověk má náladu na rádoby intelektuální žvásty, pakliže ne, může si aspoň vesele tyhle věci zabojkotovat. hihi...
|
05.06.2005 22:22
bříza
|
stanislav napsal(a): správná poezie je plná deprese, jinak to neni ono! pak je to jen hra a zbytečná selanka.
já bych ji spíš než k hudbě přiřadil k vobrázkům. dle mého vnímání.
s tou svobodou a etikou je to dost nesmyslná kveščn. to samý s tou osobností. to snad dá rozum, že tyhle věci nějak vzájemně souvisej, dobrat se toho jak, považuju za zbytečně zavádějící a nikam nevedoucí.
debata má smysl, pakliže člověk má náladu na rádoby intelektuální žvásty, pakliže ne, může si aspoň vesele tyhle věci zabojkotovat. hihi... Jo: to je přesně ten důvod, proč jsem o tom začal. NĚJAK to spolu - jak cítíme - jistě souvisí, ale zkusit dobrat se toho JAK - je "nikam nevedoucí" žvástání.
Čili: máme nějaký názor, ale NETUŠÍME, kde se vzal ...
- ale dokud sami sebe a svůj obsah nerozlouskneme, nerozluštíme a nerozpoznáme, zůstaneme prvoplánové a prvosignální mátohy vláčené bezprostředním sebeuspokojením.... dosti tristní a politováníhodné zjevy ...
- dokud nepochopíme vlastní situaci ve které se nacházíme (- bez sebereflexe a výšezmíněných otázek ji obávám se pochopit nelze), budeme možná jenom zbůhdarma dál plkat a utrácet čas... (což hrozí tak, jak tak)
- navíc: jakkoli podvědomě a neartikulovaně se k těm to věcem je nucen postavit každý, kdo se baví psaním. KDE se v Tobě Stando (a určitě nejen v Tobě) bere ten odpor o těchhle věcech přemýšlet? Já sám ho u sebe také cítím - a neznám jeho zdroj. Dráždí mě to velice. Toužím si na toto téma utřídit myšlénky. A podívám - li se např. jen na příspěvek Tynicův, nemám vyložený pocit, že by tato veřejná úvaha pro mne nebyla obohacením. |
05.06.2005 22:29
stanislav
|
já vo tom dumám furt. ale vtipně to nespojuju s poezií. příde mi to málo jungiánský.
programově něco smolit jako třeba surrealisti, mít různý manifesty, mi přijde ujetý.
veršikování beru jako součást sebeprůzkumu, viz. třeba názvy mých skvostů "O sobě jedna až xy"...
prokoumat nevědomí jest můj sen, nic jinýho v podstatě mě tak neba s výjimkou procházek se synem přírodou... :o)))
sebeuspokojením vláčená mátoha. to je skvělej obrat! |
10.06.2005 17:20
kink
|
naprosto souhlasím s tyndou!***
k tomu už nemám co dodat ;)
|
10.06.2005 19:02
stanislav
|
naprosto souhlasím s kink, ale naprosto! hihi
Jinými slovy : poezie osvobozuje a znovu paradoxně vede k zániku tvůrčí síly.
s takovouhle úplnou kravinou se nedá nesouhlasit.... :o)) |
11.06.2005 16:18
egil
|
Pro mě jsou jen dva druhy básní: Podstatné a zbytečné.
Anebo jinak: je cenné, aby něco bylo vysloveno (přímo či implicitně), aby to bylo vyvlečeno na zřetel. Pojmenovat strach, emoci, jemný odstín něčeho, co je součástí jakéhosi obecného pojmu, který ve své neurčitosti pro jednotlivce znamená "všechno a nic";; třeba zmiňovaný "strach": ano, cítím tíseň, ale dokud jí nedám jméno, nikdy s ní nezačnu komunikovat, nebude mít tvář, tvar, bude to tichý bezejmenný nepřítel; neviditelný. Kvalitní autoři jsou pro mě ti, z nichž cítím, že v sobě mají "osobní metafyziku" v podobě reflexe mezi sebou a svými mrtvými (takový jsem byl) a dětmi (budu, možná to bude bolet, ale o to víc budu vědět, že jsem). A toto vše má význam pro autora, ale i pro druhé, protože ve chvíli, kdy autor pojmenovává "to své", pojmenovává i cizí, protože zakoušení je vždy sdílené — nikdo nemá naprosto originální a nesdílené emoce. Pravé vytržení z četby zažívám ve chvíli, kdy cítím, že tma ve mně dostává jména, monolity se drolí do jemných tvarů, někdo ve mně staví, a já ty domy znám.
Zbytečné básně pojmenovávají milionkrát pojmenovávané znovu a hůř. |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|