Do republiky dorazil ředitel americké Agentury pro protiraketovou obranu generál Henry Obering. Moc nového nepřivezl, a pokud ano, bylo to určeno jen vybraným uším. Z jeho vystupování lze soudit, že by rád umístění radaru urychlil. Pentagon začal mluvit o týdnech, naši vládu to zaskočilo. I našim občanům dochází, že základna prohlubuje elektronickou kontrolu Američanů nad naším teritoriem a je prostředkem k prosazení jejich ropných zájmů na Blízkém východě. Lze reálně předpokládat, že by některý stát z této oblasti zaútočil na USA nebo Evropu jadernými zbraněmi? Opak dokazuje nejen názor dalšího amerického hosta Philipa Coyla, ale i zpráva amerických zpravodajských služeb. Spíše než obrannou má základna negovat zastrašovací funkci, kterou si blízkovýchodní státy od jaderných zbraní slibují. Tím se pro USA zároveň otevírá prostor k aktivitám vůči arabským sousedům, které by si pod hrozbou jaderné odvety mohly těžko dovolit, jak dokazuje charakter jednání se Severní Koreou. Jenže musíme počítat s nevypočitatelnými lokálními a globálními aktéry (arabské státy, Čína, Indie, Rusko, Izrael, Pákistán a možná i další), ovlivňovanými očekávaným ropným zlomem, v němž má Česká republika zajišťovat americkou politiku usilující o kontrolu a ovládnutí ropných zdrojů. To při chaotickém vývoji situace a s nevyzpytatelnými aktéry může představovat bezpečnostní riziko. Strana zelených a další podmiňují souhlas s radarem jeho přijetím Aliancí. Ta pracuje na dvou programech protiraketové obrany. První má zajistit ochranu sil v operaci projektem ALTBMD, chránícím síly NATO před raketami s dosahem do tří tisíc kilometrů; druhý ochranu teritoria členských zemí, tedy míst s vysokou hustotou obyvatelstva proti hrozbám raketami s neomezeným dosahem. Antirakety a senzory by si měly pořizovat jednotlivé země samy. Na pražském summitu NATO v roce 2002 bylo na nejvyšší úrovni schváleno zpracování Studie proveditelnosti protiraketové obrany zemí NATO. Cílem bylo posoudit možností ochrany teritoria, sil a obyvatelstva členských zemí proti raketovým hrozbám na období 2005–2015. Systém by stál dvacet miliard eur.

Protiraketový systém nabídnutý České republice vznikal koncepčně i organizačně v režii USA a evropské země NATO se na něm nepodílely. Snaha o jeho naroubování do protiraketové obrany NATO prostřednictvím České republiky a Polska je snahou prodat jej do Evropy a tak částečně nebo zcela zlikvidovat výsledky dosavadního vývoje evropských systémů ABM a získat pro sebe kompletní nebo alespoň většinový podíl na tomto obchodu století bez možnosti, aby se Evropa podílela na výzkumné základně a klíčových technologiích. Proto ne náhodou přijeli s generálem Oberingem i představitelé amerických zbrojních firem a chtěli jednat nejen s podnikateli, ale i s politiky. Vědí, že z technického a technologického hlediska je protiraketová obrana NATO zhruba na stejné úrovni jako radar pro Českou republiku a antirakety GBI s interceptory, které mají být rozmístěny v Polsku, to znamená na přechodu od technologických demonstrátorů k prototypům pro firemní zkoušky. Přijetí americké nabídky může proto vést k prohloubení naší izolace v Evropské unii. To si uvědomuje i polská vláda, a proto nejspíš počká až na novou americkou vládu.