Začal prosinec a já najednou zjistil, že se mi chce zase do Prahy, a tak jsem o tom moc nepřemýšlel, chvilku se ještě proháněl městy severní Itálie, a pak načerno vlakem dojel přes Rakousko na české hranice.

Když mě uviděli rodiče, tak sice měli radost, ale asi taky obavy, co mi je, protože jsem byl docela vyklepanej ze své ne zrovna ideální životosprávy, kterou jsem během výletu vedl. Napadlo mě zajít za kamarádkou Dášou, protože na cestách jsem žvanil jen s kolegy na cestách. Docela bouřilvě mě uvítala a já se jal jí zvesela líčil zážitky, kterých jsem měl přehršle. Asi za dva dny mně představila svoji kamarádku Pavlu, se kterou jsem potom chodil přibližně rok. Vzpomínám, že první večer jsem k ní usedl na postel a do rána do ní hustil svoje rozumy a přitom se do ní zamilovával. S Pavlou jsme zažili nejednu milou chvilku. Hezký třeba byl výlet ještě s Pafkou u mě na chatě. Hravý Pafka tehdy vymyslel karetní hru s kartičkami z ábíčka, na kterých byli obrázky člověků různých ras a národností, a nutil nás s nimi hrát cosi jako přebiku.

Během toho roku, co jsme s Pavlou byli poměrně zadobře, jsem si přes pracák našel místo v recepci hotelu, který vznikal z bývalé ubytovny. Bylo to na Praze čtyři. Postupem času jsem dělal zástupce vedoucí, která si mě zpočátku docela oblíbila. Plat jsem měl docela normální, ale bokem jsem dostával spoustu peněz od různých Holanďanů nebo jiných zástupců cestovek, kteří platili ubytování svých skupin. Dělil jsem se o ně se svou vedoucí, bylo to takové naše tajemství, před ostatními jsme o tom nemluvili, abychom je nenaštvali. Zpočátku mi bylo z těch dýšek divně po těle, ale časem jsem si na ně docela dobře zvyknul. Pavla dělala brigády na tržnici, takže na tom nebyla o nic moc hůř než já.

http://vasinasi.sweb.cz/francie.html

kurnik, ve své tvorbě se Pavle, tak se jmenovala ta slečna,  věnuju děsně málo, musim to napravit... časem... :o)