každý je takovým opevněným hnízdem pozoruhodných bytostí, které tráví život službou svému vznešenému a nedotknutelnému božstvu - majestátní Tvorbě. Agilní a inteligencí pomazaní jedinci vstupují do řádu Autorů, plodí posvátná Díla a navzájem si masírují uměleckou ješitnost hebkými slovy i přátelskými obrázky. Ti další se je pokouší aspoň napodobit, chtějí taky něco upustit, vciťují se do rolí avantgardních mučedníků, sráží se do podsvětí i příhodným pojmenováním (zde asi Nudlová polévka, Kuřecí hovínko, Zvrhlík, Pítchenka…) a mohutně kálí a sviní. Tak jako v každé společnosti, je nezbytný i početný dav obyčejných konzumentů – Čtenářů. Vytváří si závislost na pravidelném přídělu Děl a s vycepovanou oddaností vzhlíží k posvátné Literatuře, neposkvrněné Poezii i nebetyčné Próze. Žijí si hezky uvnitř, v propracovaném systému vnitřní komunikace, signalizace, kanalizace i hygienických asanačních čet.
Běda však, když se přiblíží někdo cizí a ze zvědavosti začne hnízdo zkoumat. Nebo do něj dokonce něco hodí. S termití obezřetností je takový zvěd ihned prošacován, označen pachem literárního nevzdělance a jeho průzkumný piškůtek policejní oddíly Kritiků neprodleně odizolují od ostatní zdravé potravy – do zakázané zóny, nebo ho aspoň obalí odpuzujícími symboly.

Baví mě občas něco někam hodit a pozorovat, co to udělá. Nejspíš proto, že literatura není mým bohem, i když by si to mnoho lidí přálo. Dokážu napsat román, namalovat obraz nebo složit muziku. Není to tak jednoduché jako jít kina nebo se posadit před televizi, ale mnohem a mnohem zajímavější…

A nebojte se, do termitišť dlouho nevrtám… nechci skončit jako ohlodaná kostřička.


Zuzana Stealová