Poznatky teréních biologů nám přinášejí možnost nového náhledu na některé tradiční aspekty lidského chování. Ukazují, že homosexualita nejen není proti přírodě, ba dokonce, že je v rámci možností (tedy mezi bytostmi sex nejen provozujícími, ale i sexuálně se chovajícími) dosti rozšířena. Být gayem nejednou dokonce zvýhodňuje jedince a jeho potomstvo. A nejedná se přitom jen o naše blízce příbuzné bonoby, kde si jedinec bez přinejmenším bisexuálních sklonů neškrtne vůbec. Ten tradiční vzor věrnosti naší kultury - labuť - mohl být dost dobře teplý i jinak než vysokou tělesnou teplotou charakteristickou pro ptáky. Deset procent tučňáčích párů je homosexuálních. Osm procent beranů můžete směle označit jako gaye. A tak by se dalo pokračovat dlouho a dlouho. Co se biologům v přírodě - snad zatím? - objevit nepodařilo, to je homofobie, tolik argumentující, že homosexualita je proti přírodě. Je to tedy naopak? Je snadno k nahlédnutí, že člověk neindoktrinovaný homofobií - většinou děti do určitého věku - ji nebude vykazovat. Homofobie má tedy svou povahou blíž k náboženství než k přirozenému chování. Ale pomiňme to, že zvířátka do nebe obvykle nechodí, protože málo které platí desátky a kupuje odpustky. Homofobie je prostě ideologie, která zatím nic dobrého lidstvu nepřinesla. A tím se může pochlubit málo která.
To ale neděláš čest jménu Sókratovu - tyhle starý Řeci sice oficiálně homosexualitu měli zakázanou, realita byla však diametrálně odlišná. A na výpravy válečný si zas brávali celej zvěřinec místo bab. Baby vůbec v Řecku hráli de iure druhý až třetí housle.