nechápu rodiče, kteří tahají děti do hospod, na fesťáky, na nějaký rauty... je to opruz pro obě strany.

Zajímaly by mne, alespoň přibližně, něco o Tvých původních snech... obávám se však, že o tom zde hovořit nebudeš. Uměl bych pak přiléhavěji pokračovat v rozhovoru...

myslim, že děti nepotřebujou rodiče částečně, pokud mu nemůžeš věnovat čas, musíš mu to vynahradit intenzitou, ale nepořídila sis dítě na částečnej úvazek
buď svoje a věnuj se svejm věcem, ale nevylučuj ho ze svýho života ani částečně

někdo jinej zase nepochopí, že ty chceš bejt matka na částečnej úvazek, nerozhoduj, co je vopruz pro obě strany, jen tim omlouváš to svoje rozhodnutí

Tak to bych si v ideálním případě představovala. Mít čas JENOM NA NĚJ, kdy mu to budu vynahrazovat intenzitou. Ono to ani jinak nepůjde, protože takhle to stojí za starou bačkoru, nevěnuju se mu intenzivně nikdy, protože buď pracuju nebo někde jsem, a když nepracuju, mám výčitky, že bych měla a on mne zdržuje. Pokud budu mít čas pro syna JEN PRO NĚJ, tak to bude snad i pro něj lepší. Nicméně z části mýho života tak nějak vyloučenej bejt bohužel musí, z tý jsou vyloučený tak nějak všichni.

Takhle jsem to nemyslela, to je můj názor, že je to opruz, třeba pro někoho není, ale trvám na tom, že dvouletý dítě na rockovým fesťáku je spíš chudák, než aby si to nějak užívalo, to mi nevymluvíš... já tam ty děti viděla a veselý mi nepřišly. :o)

a teď nemáš nikdy šanci se věnovat JEN JEMU? já myslim, že jo, bydlíš s nim, jen si ten čas udělat, myslim, že by mu to prospělo, dej mu dvě hodiny denně, kdy se opravdu budeš věnovat jen jemu, bez počítače a bez telefonu

nebo asi tak - když rodiče dítě odložej jednou za měsíc, protože chtěj jít na fesťák, nebo někam jinam, kam neni vhodný tahat malý děti, tak ok, to je v pořádku, i rodiče maj mít svuj život a děti se musej učit to respektovat, ale když je rodiče odkládaj furt, tak to dobře neni

tak ho ber za kámoše, dyk je s nim děsná prdel, je chytrej a má báječný nápady
a teď zrovna místo toho, co tu vedeš tuhle plodnou debatu, jste mohli malovat domečky na zeď v ložnici, tatínek by měl radost :-)))))

Asi ne, ale dítě má dva rodiče, že jo. Takže mi přijde správný, když se o tu věci kolem rozdělej, než aby jeden padal na hubu a byl vzteklej z toho, že na sebe nemá naprosto žádnej čas a druhej si užíval, jen když se mu chce. Tejden má sedm dní, měsíc má 28 až 31. Stanoví se prostě nějakej rozvrh a nazdar. Dva dny ty, dva dny já a dva dny společně, jeden den je v luftě pro nečekaný události. Třeba.

A já ho neberu za kámoše? :o) Jenže holt žádnýho kámoše nechci mít na krku 24 hodin denně, to je to. :o(

Monty, tvému rozpoložení rozumím... způsobem, jak oněm v ideálu hovoříš, žiju více, než deset let, potřeboval jsem spoustu času sám pro sebe. Po lásce však toužím a mám ji :o), prožívat lásku je vždy dobré pro kuráž, pro duševní energii. Otázkou pro mne zůstává, proč to dítě v současnosti máš, proč jsi do toho šla?

no jo, ale když von se toho Stáníka na tohle nikod neptal a on se, bohužel, narodil jako malej :-)

Jo, já vím. Ale řekni mi, co je horší - žít v permanentní depresi z toho, že nemůžu fungovat tak, jak chci, což se na dítě přenáší, nebo bejt sice jednou nohou v tahu, ale když s ním budu, tak s ním budu naplno?

to už jsem ti řekla, že je důležitý, abys byla v pohodě, že vystressovaná matka by mu asi nebyla k ničemu, ale pak by bylo fajn, kdybys s nim skutečně naplno byla
mělas ho dát k adopci mně :-))))

Ta vnitřní samota, Monty, velká knihovna a vlastní svět... to je Tvým obecným životním cílem, je ti příjemné takové rozpoložení anebo to cítíš jen jako určitou etapu, chceš něčeho konkrétního dosáhnout a pak poněkud vypustit?

no a taky jsi mě ještě neznala :-)))))
a proč by Standa nesouhlasil, sakra? měl by chtít pro svoje dítě to nejlepší :-))))))

Tak se ho zeptej, jestli bude souhlasit! :o)))