| Téma #229 | |
|---|---|
| Autor: | Gerzon |
| Fórum: | |
| Datum publikace: | 18.07.2006 11:20 |
| Počet návštěv: | 9997 |
| Počet názorů: | 269 |
| O původu slov a rčení | ||
|---|---|---|
| ||
| Názory | |
|---|---|
06.09.2006 22:40 Gerzon |
ani zbla "Zblo" je vlastně staročeské "stblo", tedy "stéblo". To pochází z indoevropského kmene "steibh-" s významem "stéblo, stonek, kolík, kůl" [Holub, Rejzek]. Příbuzná slova: stíebas (litevsky = stéblo), stíebrs (lotyšsky = prut, hůl), stipula (latinsky = sláma), stibás (řecky = sláma). Z toho vyplývá, že je to pěkně staré slovíčko, tak si ho važte. "Nevážím si ho ani zbla" mělo původně význam "nevážím si ho ani jako stébla", kde "stéblo" vystupovalo jako něco, co nemělo, ani pro naše spořivé předkyně, které i pro pírko přes plot hravě skálaly, žádnou cenu. Mluvčí tím naznačoval, že dotyčný má v podstatě zápornou hodnotu. jako malej Jarda Naši předkové poměrně často spojovali některé výrazné vlastnosti s křestními jmény: Franta - rozpustilý, rozmařilý fešák, floutek, fintivec (ten se dostal dokonce až do ruštiny - jako "frant") Tonda - pro naivně svatého nebo svatě naivního člověka (ty můj Tondo kolenatej!?) Dorota - pro vulgární typ prostitutky Filip - pro chytráka (mít Filipa) Janek - pro zbrklého člověka Jiřík - pro udiveného (v Jiříkově vidění) Samson - pro siláky (silný jako biblický Samson) Narcis - pro soběstředné muže (z řř. mytologie) o hloupém Honzovi ani nemluvě. Proč rezort dětsky naivních chapců/mužů vyfasoval zrovna Jarda netuším. Možná měl předobraz v nějakém skutečném naivovi toho jména, anebo všechna ostatní běžně užívaná jména byla už "rozdaná". Jednu věc vám ovšem doporučím. Nikdy tímhle rčením neoslovujte nějakého Jardu, mohlo by se ukázat, že už je velkej! uzel na kapesniku Čistě technicky by se dalo říci, že tento bohulibý zvyk nemohl vzniknout dříve, než se v našem kulturním prostředí všeobecně vžilo nosit po kapsách kus hadru pro každou možnou i nemožnou příležitost (asi na přelomu 18. a 19. století, ve Francii, Itálii a Španělsku ještě dříve), leč není tomu tak. Různé druhy uzlů, záseků, vrypů a vrubů se k posílení ochabující paměti používaly odjakživa (máš u mě vroubek!), takže jejich přenesení na kapesník, který byl vždy při ruce, bylo jen otázkou přirozeného historického vývoje zapřičiněného, jako mnoho jiných dějinných událostí, Velkou francouzskou revolucí. On se totiž uzel na kalhotách poměrně těžko realizuje. Snad všechny evropské jazyky se vzácně shodují v tom, že dělají uzly na kapesníku, jen ruština ho dělá jinde. "Uzelok na pamjať" sice znamená "uzel na pamětnou" nebo "uzel pro zapamatování", ale "uzel na paměti" zní daleko lépe. To pak opravdu nejde zapomenout. Je jen otázk, kdo vám ale rozváže. zapiš si to za uši Tohle je skoro určitě produkt lidské všímavosti a ironie současně. No řekněte sami, které místo na neoblíkaných částech lidského těla se meje nejméně často? No přece záuší! Proto je zajisté správné si důležité věci zaznamemnat právě sem, aby ani omylem nepřišly kúhoně. Ta ironie spočívá v tom, že když už tam ty písmenka pracně umístíte, potřebujete další osobu, aby vám je v případě potřeby přečetla. Anebo v tom, že až vás ten, kdo vás takto zaúkoloval, bude chtít vykrákat za uši, bude pro to mít tu nejvhodnější záminku: "Ukaž, podívám se, jestli sis to zapsal za uši!" |
06.09.2006 22:57 Pomerančová |
dekuji za vysvetleni :-) kdyz nad tim tak premylsim, tak s uzly a vroubky asi souvisi i zarezy na pazbe a carky na tacku.... |
07.09.2006 06:16 muclicka |
zdravím, tady Vlasta |
| 07.09.2006 08:53Gerzon |
Pomerančová napsal(a): Máš další zářez ...dekuji za vysvetleni :-) kdyz nad tim tak premylsim, tak s uzly a vroubky asi souvisi i zarezy na pazbe a carky na tacku.... muclicka napsal(a): Tak jsi se konečně nechala přejmenovat ?zdravím, tady Vlasta |
| 07.09.2006 16:35Gerzon |
láska prochází žaludkem Ve vědeckém světě se tomu říká "empirické poznání". Tou "empirií" se myslí to, že je něco založeno na pozorování nebo na zkušenostech. Když se naši předchové vraceli z dlouhých cest nebo z bojů, což bývalo dříve v podstatě jedno a totéž, bylo pořadí úkonů, které je měly po cestovních útrapách zrekonstruovat v podstatě dané a neměnné - napřed smýt prach a pot z cesty, potom se dobře napít, potom se dobře najíst, a teprve potom, eventuelně, přicházely v úvahu milostné hrátky. Žena, která se pokusila svého přicestovatele uctít v jiném pořadí, se se zlou potázala a příště už věděla, jak na to (a v tom je ta empirie). Tak proto prochází láska žaludkem, je to prostě v lidské přirozenosti, že se napřed ukájejí životu důležité potřeby a potom (někdy) příjemná nadstavba. Ale mezi námi, taková dobrá svíčková potěší, i když přicestujete jedenáctkou z Vinohrad! pít krev Že je krev životně důležitá tekutina věděli naši předkové mnohem lépe než my, kteří se s ní setkáváme jen ve sterilních labotatořích nebo když se vinou své neobratnosti řízneme do prstu. Všechno, co připravovalo člověka o krev, snad s výjimkou felčarskými odborníky přikládaných pijavic, bylo považováno za zlověstné až magické. Každý krvesaj, ať už skutečný nebo vymyšlený, měl tu nejhorší pověst a býval nadám nadpřirozenými schopnostmi, které čerpal právě z lidské krve, tedy z lidské podstaty. Ztráta krve byla smrtelná a darování krve, i jen malého množství (úpis), mívalo osudové následky. Proto všichni upíři, čerti, ďasi, démoni a iblísové šli vždy v prvé řadě po krvi, zbavili tak člověka duše, vůle a života a on jim pak musel do skonání věkův sloužit. Takže, buďte tak hodní, zacházejte s tímto rčením opatrně! Použít ho tehdy, když vás nějaký otrapa jen tak obyčejně obtěžuje nebo otravuje, to je skoro hřích. Co pak řeknete mamince, až jí budete popisovat, jak vám ten sympatický mladík v černém vyklovl ty dva roztomilé otvůrky dole na krku? Že vám pil krev? |
| 07.09.2006 16:41muclicka |
Tak jsi se konečně nechala přejmenovat ?---- su Vlasta od narození , určitě |
| 07.09.2006 22:39Gerzon |
muclicka napsal(a): Víš to jistě? Myslel jsem, že jsi Mušlička :-))Tak jsi se konečně nechala přejmenovat ?---- su Vlasta od narození , určitě Konvalina napsal(a): A to jsi ještě nebyla v podezření, že skvrnu udělalo rychlé tření kloubů sevřené pěsti, což se stalo mě, když jsem si co pubert sedřel nesnesitelně svědící vyrážku na lícní kosti.Nikdo mi nechtěl věřit, že ta rudá skvrna je od kulmy, ale fakt byla, přísahám!!! přísahat na holý pupek Říká se, že lidem, kteří ve válce nebo jiné živelné pohromě přišli o všechno zbyl jen "holý život". Na co jiného mohou tito lidé přísahat, když nic jiného nemají? Ještě v češtině Bible kralické znamenal život nejen život, ale i trup nebo břicho. A optickým středem břicha je pupík. Zbytek si už domyslete sami, nebudu podceňovat vaši břišní inteligenci. |
| 08.09.2006 18:24Gerzon |
To si za rámeček nedáš! Za rám a na zeď se dávají diplomy, vyznamenání a vůbec všechna ta krasochvalná prohlášení vytištěná na kladívkovém nebo ručním papíře, která obvykle přijímáme v červených rourách. Věci, kterými se nechlubíme, popřípadě se za ně stydíme, strkáme pod koberec, do skříně anebo je rovnou spláchneme do záchodu. ZA RÁMEČEK si je nedáváme, protože nejde spláchnout! Zdrobnělina "rámeček" tu místo rámu vystupuje v roli ironizujícího posměšku. Vypadat pod obraz Pověsíte-li na zeď obraz, jedná se zpravidla o událost výsostně estetickou. I kdyby jen proto, abyste POD OBRAZ uschovali ošlivou vlhkou plesnivou skvrnu. Nevěděl, čí je Měli to dobře zařízené. Čeledín patřil sedlákovi, sedlák byl podaný zemanovi, zeman sloužil vyššímu šlechtici, ten byl zase manem panovníka, ten zase líbal ruce papeži a ten, aspoň teoreticky náměstkoval otci na nebesích. Každý prostě přesně věděl, kam patří, a když to náhodou zrovna nevěděl, musel být pořádně zmatený ... třeba po ráně cepem do kebule. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá Přísloví a pranostiky, tato lidová moudra, jsou obrazem a zobecněním empiricky (vzpomínáte?) vypozorovaných mezilidských a meziživelných stavů. Toto přísloví neříká nic jiného než to, že když někdo ve vzteku a unáhleně, tedy ve stavu, ve kterém naseká spoustu chyb nebo zanechá spoustu stop, připravuje pro někoho jiného léčku, je ještě předtím, než past sklapne, anebo hned potom odhalen a náležitě potřestán. Kopaná jáma tu představuje nejčastější loveckou past té doby. Autor je jako u všech lidových děl neznámý, proto se jim také říká "lidová". |
| 11.09.2006 10:48Lamanai |
Gerzone, ted nemám žádný požadavek, jen chci poděkovat za tuhle prima diskuzi... je poučná, zábavná a ty jsi spolehlivý... takže dík, rád sem budu dál chodit |
| 11.09.2006 12:26muclicka |
. |
| 11.09.2006 12:32Gerzon |
přej si něco, padá hvězda Tohle je už úplně mimo etymologii, neboť jde o prastarou pověru (už staří Babylóňané ...), přesto se neuměle pokusím o vysvětlení. Přesvědčení, že osud člověka je (zapsán) ve hvězdách je starý jako lidstvo samo, resp. jako všechna ta prastará náboženství, jejich nedílnou součástí bylo i hvězdopravectví. Padající hvězda (svoji roli hraje i to, že jde o poměrně vzácný jev, který zrovna nenastává každý den) přibližuje kousek té hvězdné mystiky obyčejnému člověku až na dohled. V prvé řadě - žádnou škodu to nepřináší, takže asi půjde o jev člověku příznivý. Jak toho má využít? Bezprostřední užitek tento jev nepřináší, takže přínos bude nehmotný - myšlenka, nápad nebo přání. Žijete-li ve světě, ve kterém se většina věcí vysvětluje iracionálně a mysticky - božím dílem počínaje a kouzlem konče, nebudete mít k další pověře nikdy daleko. Tak nějak mohla tato pověra vzniknout. I když - třeba si jí vymyslel nějaký kluk, aby potěšil svou milou, když zrovna neměl, co jiného by jí daroval. Nebo si nějaký kněz musel rychle vymyslet takovou odpověď, kterou by si nezadal, když dostal od zvědavého věřícího zvědavou otázku: "Otče, včera jsem viděl padat hvězdu, co to pro nás znamená?" A ono se to proti očekávání ujalo na věky věků. |
| 11.09.2006 13:50Gerzon |
Radši se neptej, v tomto ohledu mám fantazii dosti omezenou, není to totiž námět k přemýšlení (aspoň pro mě ne :-)). |
| 11.09.2006 15:04Lamanai |
proč je něco "z ruky"? proto, že to není na dosah? |
| 11.09.2006 17:36Gerzon |
Výraz "z ruky" se používá ve více souvislostech, např.: dát/pustit něco z ruky = buď něco odložit nebo nad něčím ztratit kontrolu (říká se i "nedat něco z ruky") vymknout se z ruky = aktivně se zbavit kontroly dát něco z ruky do ruky = uvolnit si jednu ruku přehazovat něco z ruky do ruky (jako horkou bramboru) = házet horkou věcí sem tam, aby vychladka (používá se i pro přeneseně horké věci) jít z ruky do ruky = kolovat od člověka k člověku (mít) něco z první/druhé ruky = zakoupit/dostat novou věc dostat (ránu/to) z první ruky = dostat něco v první řadě, z počátku akce číst z ruky = věštit (žít) z ruky do úst = žít z výplaty, nemít úspory/rezervy/zásoby zobat někomu z ruky = být ochočený, být na někom závislý kreslit z/od ruky = malovat bez předlohy vzít (to) z ruky = fotografovat něco bez stativu, s fotoaparátem v ruce přijmout něco z rukou = dostat vyznamenání nebo dar |
| 11.09.2006 19:19muclicka |
z ruky do huby? |
| 11.09.2006 19:24Pomerančová |
muclicka napsal(a): co chyti to hned a vsechno schlamstne? jinymi slovy, ma jen to nejnutnejsi, tedy spotrebuje vsechno co uchopi do ruky a nema co odkladat na horsi casy?z ruky do huby? |
| 11.09.2006 20:02Gerzon |
viz "(žít) z ruky do úst" |
| 11.09.2006 21:02muclicka |
to se taky žije? |
13.09.2006 10:20 Natasha |
Už bylo Mít něco za lubem? Hlavně by mě zajímalo, co je to ten lub. Díky :-) |
| 13.09.2006 13:32Gerzon |
mít za lubem "lub" je název pro spojení dvou dřevěných lišt, klád nebo trámů, při kterém je jeden z kusů částečně nebo úplně vložen do otvoru, drážky, žlábku, rýhy nebo vydlabaného místa připraveného pro něj ve druhém kusu. Lub může být i několikanásobný, schodovitě uspořádaný, jak je tomu např. u velkých a težkých dveří. Dnes se tak ve "dřevozpracující" češtině říká zárubni neboli okennímu či dveřnímu rámu (česky též futro - z něm. "Futter", což mj. znamená "rámovou zárubeň" a je příbuzné s německým slovem Futteral = futrál), ale dříve se tak říkávalo všem tesařským nebo truhlářským výrobkům, které byly vyrobeny z více kusů opracovaného dřeva a spojeny "na lub", např. i dveřím, dřevěnému obložení, stropu nebo i podlaze. A v tom je řešení našeho "za lubem" - znamená to, že dotyčný má něco uschováno na málo přístupném místě a použije to, až když to nejvíce potřebuje, až když to prostě jinak nejde. Na etymologii "lubu" se podívám večer do chytrých knih, a také na to, zda nějak souvisí s "loubím". Zajímá mě, zda loubí vzniklo z něm "Laube" nebo obráceně. mít na někoho pifku Pif paf - prostě a jednoduše mít chuť ho odstřelit. Bratříčkové "pif" a "paf" jsou zvukomalebná slovíčka, vzniklá jako napodobeniny zvuku při výstřelu. Podle druhé verze je "pifka" vlastně "píka", tedy zbraň podobná halapartně na konci zakončená bodcem. Dál je to skoro stejné, jen si místo "zastřelit" doplň "zapíchnout". Podle třetí verze jde o karetní výraz ve smyslu "přebít ho píkovým trumfem" (píky, kříže, srdce a káry). Tak si vyber. |
| [ << ] [ < ] [ > ] [ >> ] | |
| Přidat názor |
|---|