K.L. co je haiku? To je jednoduché.

Je to hokku, začátek rengy. Renga je řetězové "veršování"/frázování několika básníků, kdy předchozí verše ovlivňují následující. Dělalo se to při sociálních příležitostech (říct, že to byla jen zábava na večírcích by z toho udělalo jen lidovou zábavu). No, někdo to vždy musel začít a tak se začaly vydávat antologie těch začátků, prvních hokku (renga mohla být hokku-waka-hokku-wakka ad nauseam; tanka je hokku-waka). No a ty začátky hokku musely být inteligentní. Musely umět inspirovat toho dalšího veršotepce, který měl na ten začátek navázat při tvorbě renga. Pak se přišlo na to, že ty hokku samy o sobě jsou zajímavý útvar, aniž bys dál pokračoval v renga.

Haiku vzniklo spojením té funkce počáteční hokku (s tou inspirací) a "haikai" z renga haikai. "Haikai" je popis tématu, kterým se renga věnovaly. Před renga haikai se renga zabývala hlavně velmi seriózními tématy spojenými s císařským dvorem. Pak se začaly psát rengy méně ale stále seriózní, s přírodními motivy a tak, rengy haikai. No a pak se také psaly senryu, taková veselá haiku na záchod, pod které by ses nepodepsal.

Tak z toho spojení funkce hokku a tématu haikai vzniklo haiku.

Na to jsem samozřejmě nepřišel sám. Je dobrý se podívat na něco od Makoto Ueda, Jane Reichhold, William Higginson a Cor Van Den Heuvel. Nejlepší překlady haiku z japonštiny do angličtiny, které jsem četl, jsou třeba od Luciena Stryka.

Pak jsou tu pravidla, která vystavil Albi v záhlaví této diskuse. Na prvním místě má go-šiči-go snad proto, že to je zdánlivě nejjasnější pravidlo. Buď tam těch 17 slabik v haiku máš, nebo ne. To si umí vytleskat každý.

No, ale 17 slabik haiku nedělá. V Japonštině jde totiž o rytmus, který se neváže na slabiky či počet znaků, kterými je haiku zaznamenáno. V japonštině se například za slabiku počítá i samotná hláska "n", což zřejmě vychází z kulturního vlivu čínštiny, která pracuje se zvuky odpovídajícími "n" a "ng" (nosové n) jako ze samohláskami.

Ale zpět k tématu. Rytmus utváří haiku jen do té míry, do jaké je přirozený pro ten který jazyk. Totiž texty, které odpovídají přirozenému rytmu toho kterého jazyka, jsou snadno zapamatovatelné. A pouze o to v japonských haiku jde. O přirozenost a snadnou zapamatovatelnost. Rytmus přirozený pro češtinu je třeba 3-2, nikoli 5-7-5 či 7-7 jako v japonštině. Proto se nám lidové písničky lehko pamatují, ale haiku v 5-7-5 slabikách nikoli.

A proto go-šiči-go je pouze požadavek po přirozeném rytmu, nikoli počtu slabik, a není příliš důležitý. Nejdůležitější v češtině je zřejmě pouze funkce hokku a výběr tématu, které vytvářejí haiku.

Přesto je švanda se chvíli do 5-7-5 slabik trefovat, ne?

A snad ještě, na to téma go-šiči-go jsem četl jeden osvětlující zajímavý článek: viz http://terebess.hu/english/haiku/onji1.html W.

Takže když si jednoho dne sednu a napíši šo-go-hara, vymyslel jsem novou kategorii??Kdo kdy určil,že to co právě napsal je haiku??A jmenoval se tak??


:-)))