Pražské Dejvice měly dvě hospody, kde jste skoro vždy potkali někoho z "rockerů". Letenský Špejchar a hospodu Na slamníku v Bubenči. Pokud vím, tak Slamník se sice nikdy nedostal do textu žádného songu jako je slavný "Špejchar blues" od ETC, ale "Špejchar" už není a hospoda Na slamníku funguje dodnes.

Před pár týdny jsem se Na slamníku zastavil a i tak trochu z nostalgie si na zahrádce dal pivo. Nic se tam za ta léta nezměnilo. Smradlavý záchodky, omšelý dřevěný stoly a zaprášenej sál, kde se dodnes pořádají koncerty kapel.

Číšník se mě zeptal jestli si dám i něco k jídlu. Přikývl jsem. Po chvilce mi přinesl jídelníček, ale když jsem ho otevřel, byl v azbuce. Můj překvapený výraz číšníka upozornil na jeho přehmat a s omluvou mi přinesl knížečku s latinkou.
Nespletl si mě s turistou. Do téhle části Prahy nikdy žádný turista nezabloudí. Hned naproti hospodě je ale komplex budov, kde žije početná komunita ruských přistěhovalců, kteří si tu našli svůj domov. Většina z nich tu je již více jak deset let a tak málokdo z nich nemá vyřízeny doklady na trvalý pobyt v ČR.

Včera mi pak kamarád říkal, že hospodu Na slamníku chce koupit nějaká ruská společnost a má záměr z ní udělat tradiční ruskou restauraci.

A práve v tu chvíli jsem si uvědomil jak se věci mění.

V Paříži mají už dávno arabskou a čínskou čtvrť. V Německu žije víc než milion ekonomických přistěhovalců z Turecka a Holandsko je v celém světě již dlouho vnímáno jako křižovatka ras, národů a náboženských vyznání.
Já si vlastně teď také nemohu vzpomenout ani na jednu pražskou zeleninu nebo večerku, která by nebyla provozována vietnamci. Na stavbách se mluví převážně ukrajinsky a čínské restaurace jsou na každém rohu.
Většina těhle cizinců k nám nepřijela jen na pár měsíců. ale natrvalo.
Většina z nich již má povolení k trvalému pobytu a mnozí si přivezli i své rodiny.

Před třiceti lety by si v USA nikdo netroufnul tvrdit, že presidentem se stane afroameričan. Stalo se. Vzhledem k tradiční početnosti arabských rodin je tedy klidně možné, že za 20 let budou mít některé evropské státy arabské presidenty. Je i možné, že dvojjazyčné rusko-české nápisy na obchodech a restauracích, které jsou již dnes běžně k vidění v Karlových Varech, budou běžné i v Praze, Brně a dalších městech.

Evropa se prostě stala cílem ekonomických přistěhovalců už dávno a v Čechách si na ruské, ukrajinské, americké a co já vím jaké ještě čtvti ve velkých městech budeme muset také zvyknout. Svět je v pohybu a hranice už neoddělují.

Tak jako je v pražských Nuslích ukrajinský pravoslavný kostel, kde je každou neděli narváno k prasknutí, tak je zřejmé, že se stále zřetelněji budeme "na ulicích" potkávat i s islámem a dalšími náboženstvími. V některých ulicích a pak i čtvrtích se česky budeme domlouvat jen těžko.

Já sám žiju s partnerkou, která je cizinka. Máme dvouměsíční dceru, která má dvojí občanství. Zajímá mě ale názor Vás ostatních:

Vnímáte současné prolínání kultur jako pozitivní proces, který je ve svém důsledku obohacující pro společnost jako takovou nebo ekonomické přistěhovalectví vnímáte jako něco, co se nedá sice zcela zastavit, ale "vše má své meze"?