Miluji podzemí, hrobky, hřbitovní kulturu, zajímá mě starý Egypt, kabala, esoterické nauky a tajemno vůbec. Ráda se procházím v dešti, cítím sílu úplňku a bouřek. Moje velká vášeň patří velkým huňatým macatým psům - když se potkáme, nejde nás odtrhnout. A v neposlední řadě jsem pedant na pořádek - tedy jen v některých detailech. Na stole může být milion mých cárů, papírků a výstřižků, ale toaletní rulička na záchodě musí viset správnou stranou. Úplně jsem na mrtvici, když někdo rozmáčí mýdlo, neumí umýt nádobí a mačká tubu zubní pasty od prostředka! Jako představitelka něžného pohlaví výšky 160 cm si autoritu řeším po svém. Jsem drzá a kradu tužky. Takže POZOR!
Poezie je pro mě způsob života. Pod tím si zasvěcenci představí nejen kavárenský způsob života, ale také hodiny obětované ne příliš početnému publiku, za kterým se dojíždí za vlastní peníze a mnohdy se skládáme na sál apod. Takže v dnešní uspěchané době nikdo nepochopí blázny, kteří ve svém volném čase ekonomicky prodělávají. Ale jak se říká - nejen chlebem je člověk živ a já si život bez duševní potravy nemohu představit... Poezie je neviditelná berlička v těžkých životních situacích, protože papír snese všechno... Mé básně a sbírky jsou jako mé děti (žádných jiných dětí nemám); vyšlu je na zkušenou do světa a tam dělají, co umí... Poezie není jen slovo na papíře, má sílu myšlenky, nutí k činům. Když mě někdo pozve na návštěvu a připálí pro mě amolety - udělal zázrak. Zná mé básně a rozumí jim.
