Nejčastějším slovem, jež génius s nickem Kvičislav Douda ve svých výtvorech používá, jsou "mrtvoli". Například v textu "Mrtvole se oči vikulili z kolekce Romantyka ze řbitova" píše: Mrtvole se oči vikulili Mě už dneska nechtěla Málem se ji kozy vyvalili A ně tím málem zabila I když mě těma kozama Málem zabila Nic se nenaděla A málem mě těma kozama zabila Mrtvoli vylezli Děti šukat chtěli Mrtvola však žádná nevstala A dítě si zažádala Mrtvola už vilezla Dítě ošukala Mrtvola už vilezla A to dítě co zní vylezlo By sežrala Nejrači Jistě i vy chápete, že jde o velmi netradiční textík, jež si zcela jistě najde své příznivce a (bohužel) i odpůrce.
Podobných skvostů má Kvičislav jen na Totemu hned dvanáct. Názvy "Mrtovy mě chtějí", "Umrlci na chmelu", "Mrtvoli lezou" či "Víkaly jsou taky lidi" jsou dokladem jeho nevšednosti a umu. Některé kritiky velikost Kvíčova génia snižovaly, proto jsem se převtělila v Kvičislavu Doudovou a napsala jsem pod tímto nickem několik vzletných básní a této přezdívce odpovídajících kritik. Na literární scénu jsem vstoupila oslavnou básní "Drahému manželovi s láskou (teda jako Kvíčovi Doudovi)": Milý Doudo, ty můj chlape, sérdce moje občas tápe, když čtu tvoje verše hutné. Jsou tak silné, jsou tak chutné! Přiznám, že mne trošku bolí, že myslíš jen na mrtvoly... Svůj obdiv k jeho nesmrtelné tvorbě jsem vyjádřila dalším dílem - "Můj manžel je metalista! (teda jako Kvičík Douda)":
Taťko, jsem si víc než jistá, že jsi hustej metalista! Tvoje texty plný chladu vysázím si na zahradu! Tvoje texty plný děje jsou mi lékem na kurděje! Tvoje texty noc mi krátí, a tvý slova jsou mi ložem! Přestaneš-li, taťko, psáti Přefiknu si žílu nožem... V předtuše, že ve zkratce je síla, jsem ještě slátala Vyznání lásky manželovi (to jako Kvíčovi Doudovi):
Miluji Doudu jak rodnou hroudu. Kvičislava brzy opustila rybníček oslavných básní a vrhla se do "metalové" tvorby, aby podpořila svého internetového chotě:
Podzimní metalové haiku pro manžela (teda jako pro Kvíču Doudu)
Mrtvolný podzim chcíplé listy naházel na čerstvé rovy Ve chvíli, kdy Kvičislav prohlásil, že jeho skvělé texty hraje jakási metalová kapela, jsem stvořila v převleku za Kvičislavu text drsné metalové písně: Mrtvolný hnáty — metalová píseň pro manžela (teda jako pro Kvičíka Doudu)
Mrtvolných hnátů kredenc je plná Červíci hodují mlaskavě Vzpomínky spláchne krvavá vlna Beďar mi dozrává na hlavě Mrtvolný hnáty tvýho jsou táty Budliky Mrtvolný hnáty Hnijou jim paty Budliky Umrlec bledý příšerně chrčí Songy svý ponurý o smrti Mrtvolný hnáty zetlele trčí Duši tvou zkaženou rozdrtí Mrtvolný hnáty tvýho jsou táty Budliky Mrtvolný hnáty Hnijou jim paty Budliky
Myslím si, že zejména tvrdě metalové budliky se mi povedlo. Největší úspěch však zaznamenala další "metalová" píseň, která se dokonce vyšplhala do žebříčku doporučovaných děl (což samozřejmě "praví" básníci těžce nesli) a trčela v něm celý týden:
Mrtvolně ponurý song pro manžela (tedy jako pro Kvíču Doudu)
Přijela jsem z vísky zetlelými pysky mlaskám Vržu shnilým hnátem a tvou lebku dlátem laskám Mrtvoly se blíží živým neublíží budliky Mrtvoly se klátí mrtvá je tvá máti budliky Vylezu já znovu ze zašlýho rovu v noci Rozdráždím tě silně a zhoupnu se vilně v bocích Mrtvoly se blíží živým neublíží budliky Mrtvoly se klátí mrtvá je tvá máti budliky Nečekaný úspěch měl tento text nejspíš díky znovu použitému výrazu budliky.
Zdá se však, že hvězda Kvičislava Doudy nečekaně zazářila: každý týden mi Google pošle do Hlodníku minimálně dva zvědavce, kteří hledali výraz mrtvoli. Ovšem je možné, že je to sám velký Kvičislav, který kontroluje, zda nejsou porušována autorská práva jeho nesmrtelných textů...
|