cesta první
 

chtěl bych ti ukrást berušku
a rozpustit tak vlasy
nadýchat se heřmánku
do omdlení
abych byl zdravější než jsem
          oslněn leskem jejich svítání
          pak bloudit poslepu mezi vlnami
          a prsty si značkovat cestu
          abych příště neodbočil
          příliš brzy
          a uši se dočkaly pohlazení
                    zakrýt pak dlaní rozmáčené oči
                    vysušit uplakánky přítomností
                    aby si nestýskaly
                    a slzy nepadaly na chodník
                    který se solit nemusí

chtěl bych ti ukrást berušku
na cestě k políbení

cesta druhá

toulat se Hloubětínem
          v dešti
                    kdy omítky nepadají
                    a mouchy se vozí na stěračích aut
                    k hrobům svých sester 
          v době
                    kdy první pivo ranní
                    cestuje pípou k značkovému půllitru
                    přes překážkovou dráhu
                    ze čtyř odtočení
                              a po chodníku se plazí stařenka
                              bez berlí

toulat se Hloubětínem
          je žít poezií

cesta třetí

          na nohách písečné vrstevnice
          a slunce hostem soleného těla
          beruška ulepená mořem
          a v srdci poezie značí

          že tvá a moje
          jsou sebelačné cesty