tohle je nahá báseň pro moje dítě z hlíny vyhrabaný mělo být; ořezávat se mnou pastelky nebýt samo po vzdoru matky
tenkej ostrej pruh křivdy místo dítěte mi narostl vprostřed těla a svisle
/ omlouvám se, ale ve mně je tma a smrdí to tam
protože ve vězení jsme všichni t.y - já - skřítkové taky - f. k. - m. h. - bílý živočišný šílenství - všichni vojáci - všichni psi - a každý, kdo teď spí je ve vězení a tam to smrdí vždycky
roztančím se mezi nitkami nevypranýho prádla - velký tanec velký a najednou je ta nejopatrněji našlapující samota
udělám ti něco na způsob ticha spíš malou pauzu v povyku
praskne žárovka / tíhou vzduchu vlezu pod postel myšlenky k tobě popohánět ne-bu-du (= nechci, ale budu) sledovat oranžový světlo v oknech prsty za závěsem - roztahuje to nesmělý světlo ulice sahá pokoji pod sukni sprostě přitom očima uhýbá hanbě do kouta
udělám ti malou pauzu v pohybu bříška prstů znecitlivím říznu hluboko po povrchu kůže vyhnisáš setřeš se ze mě
odkapat zlodějce pod víčka - plastickou mapu suchých žil
i já bývala nevidoucí čtenář mívala jsem řasy - padají (z její hlavy směrem dolů) ke kotníkům
obrečím je kolem dokola v tři uhly v nespisovnej trojuhelník spojím se
za hladovou ozvěnou obrazním
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'echolalia', 24.08.2004 16:57.