Vyklidil místnost, oškrábal stěny a dvakrát po sobě je pohladil válečkem namočeným v primalexu. Potom vycídil podlahu, umyl okna, vypral záclony a natahal zpátky nábytek a další předměty, které před malováním odnesl do jiných částí bytu.

Spokojeně si prohlížel svoje dílo, za něž by se nemusel stydět ani profesionál, a těšil se na návrat manželky.

"Hádej, co jsem tady dělal, když ses válela u moře? Projdi se bytem a uvidíš!" pravil, když se konečně opálená a odpočatá objevila ve dveřích.

Žena nakoukla do všech místností a váhavě se otázala: "Maloval jsi?"

Radostně přitakal a šťastně se usmál. "Jo!"

"To je dobře," pochválila ho, "ale když už ses do toho dal, mohl jsi vymalovat taky kuchyňku. Ta to potřebuje jako pes drbání."

Druhý den přišel z práce. V ruce držel dopis a několik reklamních letáků. Před pár minutami je vylovil ze schránky souseda, jenž se už druhý týden kdesi rekreoval. 

"Pavlo, kam jsi dala tu hromadu pošty, co jsem měl na botníku připravenou pro souseda?" zavolal.

Vešla do předsíně. "Poštu?" podivila se. "Na botníku žádná pošta neležela. Jenom kopa nějakých přiblblých letáků. Tak jsem to ráno všechno hodila do kontejneru..."

Rychle se nasoukal do montérek a vyběhl před dům. Hodlal se ponořit do odpadků a poštu pro souseda zachránit. Když otevřel víko a nahlédl dovnitř, zkoprněl. Na dně se válelo pár pytlů. O sousedovy dopisy a reklamní tiskoviny se dopoledne postarali popeláři.

Uběhlo několik dní. Náš známý odjel se svou ženou na dovolenou. Klíče od dopisní schránky předal sousedovi. Dělá to tak každý rok. Zajímalo by mne, zda se po návratu bude muset znovu obléknout do montérek.