| Dílo #60246 |
|---|
| Autor: | Aglája |
| Datum publikace: | 12.11.2009 20:46 |
| Počet návštěv: | 3154 |
| Počet názorů: | 21 |
| Hodnocení: | 16 3 13 |
| Prolog |
|---|
Máme nový přírůstek do rodiny.
:o)) |
|
| Blůket |
„Ale nejdřív si ho umyjte, je celý počůraný.“
Tahle věta, vytržená z kontextu, dokáže člověku dost zamotat hlavu.
Já ji naštěstí měla s vizuálním doprovodem, takže jsem netápala. Koukala jsem na malé modré kotě, v chumlu pěti dalších malých modrých koťat. Lezla jedna přes druhou, šlapala si po hlavách, kousala do ocásků a snažila se dostat z krabice ven.
„Jedeme rovnou od veterináře, byli jsme na očkování,“ dodala paní Pokorná, majitelka elegantního páru modrých britských koček, na jejichž potomky jsem zrovna se zalíbením hleděla. „Za měsíc s ním zajděte, potřebuje přeočkovat.“
Vytáhla jsem z chumlu jednoho modráska. Zapíchl do mě zrak, jakože co ho tahám od bráchy a séger, a ať ho laskavě vrátím zpátky, páč mě nezná a už vůbec se se mnou nehodlá bavit, když jsem tak drzá a hned ze startu mu koukám tam, co si nikdo eště nedovolil! Jak ale jinak mám u tříměsíčního kotěte poznat, jestli je to holka nebo kluk?
Před měsícem přijel manžel ze služebky zamilován. Po dvaceti letech manželství to není nic divného, že. To se stává i v lepších rodinách. Že prý se v penzionu, kde bydlel, zamiloval do jedné kočky.
No, dyť to říkám, že po dvaceti letech manželství to není nic divného, že.
A že ta kočka je modrá a manželé, co penzion vedou, jsou z ní úplně vedle.
To už jsem trochu zbystřila. Oba?!
A že je to kluk.
To mě šoklo poměrně dost.
A když přešel k dominantní široké tlamě a panovačnému mňoukání, byla jsem v obraze.
Rozplýval se líčením, jak pod tím desetikilovým mackem praskaly parkety a jak z něj čišela nezávislost a charakter. Podle nadšeného popisu jeho kvalitní osobnosti se zdálo, že i Dalajláma by se mohl jít zahrabat. Najednou mi bylo jasné, co mu pořídím k blížícím se narozeninám - parťáka! Počítejte se mnou: já - holka, Lucka - holka, Iva - holka, kočka Líza - holka, morče Sally - holka, morče Nelly - holka, Tom - kluk. Cítíte tu nerovnováhu?
Pochopila jsem, že je třeba přemíru estrogenu v rodině doplnit nějakým tím testosteronem, jinak bude i manžel za chvíli kupovat dámské hygienické potřeby, protože jak známo, perioda je poměrně nakažlivá v tom smyslu, že samice se v tlupě vždycky časem sehrají do stejného termínu a v naší tlupě už bylo samic tolik, že by na vlnu estrogenové periody mohl nasednout i samec! A tak za dva týdny u nás mňoukalo malé modré kotě. Neuvěřitelná plyšová hračka, co do ní někdo dal nevybitelné baterky. První kocour, co k nám nepřišel z ulice a nejmenuje se Mikeš.
Bylo nám jasné, že tohohle Sira musíme pojmenovat důstojněji. Je to šlechtic, tak si zaslouží něco „spešl“. Vybavil se nám „Kárl fon Bánhof“ z filmu Vesničko má středisková, nechali jsme se inspirovat, a páč bydlíme ve škole, dostal náš šlechtic jméno „Albert fon Šůle.“ Dokud je malý, říkáme mu Bertíku, ale když se chová nějak nevhodně a chceme být seriózní, voláme na něj: „Alberte! Jsi sice Sir, ale lížeš si kulky, jako obyčejný Mikeš. Pamatuj na svůj původ a ovládej se, prosím tě!“ Většinou ale na nás kašle a myslí si svoje.
Nejhorší jsou noci. Je to miminko a tak spí s námi, aby se citově správně vyvinul. Kočka s depresí, to by byla tragédie. Uvelebí se nám mezi polštáři a upadne do bezvědomí. Jenže někdy kolem třetí se probudí a začne mňoukat. Domluvy nepomáhají a tak jdu poslepu do kuchyně, hodím mu do misky jídlo a zacouvám zpátky do postele. Bertík to zblajzne a za půl hodinky je opět u mě. Já mezitím šťastně zabírám. Začne mě lechtat fouskama po obličeji, dotýkat se čumáčkem mé tváře a příst. Ale jak příst! Jako by mi u ucha jezdil traktor. Nikdy jsem neslyšela kočku tak hlasitě příst, a že jsme jich už pár měli! Tabulky skla v okně vibrují, peřina se třese v rytmu vrnění a můj muž… spí. Prostě spí. Šťastný to člověk. A tak, až budu mít narozeniny já, chci špunty do uší. Třeba to pak budu vnímat jen jako slaboučký zvuk bzučícího transformátoru.
P.S
A až bude citově vyvinutý, což si myslím bude brzy, páč už se potřebuju vyspat, tak ho naučíme lovit myši. Textilní chytá bravurně, číhá na ně, přehazuje si je z packy na packu a pak je odnáší v zubech do úkrytu, ale brzy to zkusí naostro. Moje teta Dana má totiž ve svém panelákovém bytě už dva týdny myš. Zkusila na ni kde co, ale nepomáhá domluva ani brutální pasti. Vyzkouší tedy britskou modrou. O průběhu akce vás budu informovat.
:o)) |
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Aglája', 12.11.2009 21:30.
| Názory čtenářů |
08.08.2016 19:50
 Andromeda
|
Ježíš, ten je krásnej, kocourek! |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
