Básník je silný životem,

až do posledního jeho rána.

Ta hra jež jím byla rozehrána,

ta nutnost být snivým prorokem

jej sytí a hubí zároveň,

když odevzdaně, krok za krokem,

kráčí vstříc konci od pradávna,

jak černá ovce ta černá vrána.

Než smění se však ve své smrti,

než vzplane smutným odkazem,

ten tvor, jež vzývá ve svém hnutí

nebe s bohy, i peklo s ďábly v něm,

musí být předtím naplněn,

vášnivou láskou,

hlubokým jejím pnutím,

jelikož není nad tak krásný vjem,

jenž zahalen temným závojem

nikdy se nikým nevynutí.

To proto je básník básníkem.