Co by se asi stalo, kdybych ji zmáčkla víc? Napadlo ji a pomalu začínala myš mačkat. Najednou se zarazila.

Nemůžu jí ublížit, je to živý tvor, ozvalo se její svědomí, tak už chtěla myšku pustit, ale ta jí kousla. Holčička automaticky ruku co nejpevněji zmáčkla a cítila, jak stiskem praskají křehké kůstky. Myška namáhavě sípala a bylo vidět, že trpí, ale holčička jí stále mačkala. Líbil se jí zvuk praskajících kostí a pocit, že má moc nad něčím životem.

„Co tam děláš?“ ozvala se babička a tak nasadila roztomilý výraz.
„Hraju si,“ řekla a ukázala skoro mrtvou myšku ve své ruce, které lpěla na ocásku pastička.
„Proč to nebohé zvíře takhle trápíš?“
„Já ho netrápím, takhle jsem tu myšku už našla,“ řekla nevinně a babička se usmála.
„Dobrá, zahoď to a pojď se najíst.“
„Hned tam budu.“
Když babička odcházela, sledovala její záda.

Jak to asi vypadá, když se něco podobného stane člověku? Napadlo jí. Zahodila tedy myš s pastičkou a vydala se dovnitř za babičkou.
Skoro dojedly a holčička se tázavě zadívala ke schodům do sklepa.
„Babi, myslím, že tam proběhla kočka.“
„Kočka? Jez dál, půjdu se podívat,“ zvedla se babička od stolu a vydala se ke schodům. Holčička ji následovala a když stály na okraji schodiště, ukázala směrem dolů.
„Teď jsem ji tamhle zahlédla.“
„Kde?“ zeptala se babička a naklonila se opatrně dopředu. Odpovědi se jí však nedostalo. Místo toho ji holčička strčila, takže babička spadla dolů a pod schody zůstala bezvládně ležet...

„Nevím, co se babičce stalo, takhle jsem jí našla...“