Dívka plavky od Gogha
smočila pod bříškem vlna modře
každé chmýří z pupence vyrůstá
trhají plátno hroty rudé
slunečnice tknutá ve vlasech
otáčí se nad chrpami oken
jinde štětec zvířil klasy vyzrálé
v ošatce pahorku zve nůše
Mistře ach jo… vy ale umíte vymalovat žár léta...
|