LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #58430
Autor:	Pan Japko
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	04.07.2009 20:51
Počet návštěv:	5862
Počet názorů:	45
Hodnocení:	13 1 1 5
Patří do archívu:	<Soukromý> slovenka: a kdo je teda vrah?, <Soukromý> slovenka: alkeholy

Došlo mi

Dneska mi došlo, proč si ten starej lůzr Hemingway vystřelil mozek z palice. Snažit se psát v takovym vedru, kdy se vám chlupy na prsou lepěj a na pivo ještě nenastal čas, protože kocovina tě svírá svejma tvrdejma drápama, neni snadný. I když on si na to mohl zvyknout, psal sračky vodjakživa, tak ho nějakej poslední blaf nemusel rozhodit tak, aby udělal pif paf, že jo.
Zase jsem se snažil psát, ale přišlo mi to dost k hovnu, válet se na posteli, vymejšlet příběh, jakoby na příběhu stál život románu. Vlastně o nic nejde, buď to vyjde anebo ne, nakonec mi vydavatel stejně vyškrtá veškerý nadávky, udělá rádoby minikampaň a jeden večírek, na kterym budu stejná atrakce jako medvěd a gorila, co žere listí.
Zasmál jsem se, převalil se k telefonu a volal. Už si nepamatuju kam, nejspíš pro pivo, bolela mě hlava a to, že jsem včera nějakýho týpka jak líže víno z rozbitý lahve na chodníku, mi docela dodalo kuráž pít dál a stejně zuřivě jako měsíce předtím. Jo a taky jsem musel napsat odbornej článek. Ani mi za to nezaplatěj.
Pečlivě jsem hlídal letokruhy na pánvi, dvě vajíčka, kousek šunky přímo pro mě, a pokoušel si načrtnout hlavní postavu. Nevim jakej to má bejt hrdina, jestli něco do Kafky s příměsí divokýho pití, nebo pořádnej klaďas, kterej každýho sestřeluje vtipnejma hláškama. Moje oči jsou ponurý jako dívčí roklina, když je jí hnedka sedmnáct a pak už nic, vole.
Docela i ta prasklina na zdi slibuje nádech románu, jenom kdyby ta plíseň nebyla taková svině a šla líp dolu. No nic...

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 05.07.2009 09:25.