| Prolog |
|---|
|
| WHALES |
posunul jsem si mozek o tři milimetry doleva
abych mohl vnímat všechny podněty toho dne
vycházející z hlíny, z vody a ze vzduchu
taky jsem
podtrhl ranní scenérii pohledem z balkónu
a samurajsky si vštípil do dlaně
elektrickou jiskru.
jarní helikoptéra jako sprcha lepenkových listů
krouží nebem a odráží se na hladině
malá rybka na cestě do sargasového moře
z břicha kloktající řeky, z nitra skal.
další teritorium mých snů je severní moře
krev velryby uzavřená v krabici
zvuk vedený kostmi jako telegrafické dráty
moje krásná hračko s bílou čelistí
balaena mysticetus
zavazál jsem si botu na náměstí
otřel jsem jednu tkaničku o druhou
tak jako si děťátka otírají
fialovou pusu od marmelády
na začátku dne kdy jsou ještě plíce plné
krystalků a kdy jsou ještě vlasy čisté a lesklé
moje krásná hračko s bílou čelistí
na schodech porostlých trávou a rozbitými láhvemi
do sebe zapadáme jako tepající žíly architekta
při prvním položeném kameni, tenkrát dávno, 1972
tehdy byl pás hvězd nad řekou
podobný jedné straně trojúhelníku
úhly jsme sčítali na prstech
malé děti s červenou lopatkou
muzeální strom na zahradě
houpačka a dřevo, hadi vrostlí do země
mravenec na kterém jsem zkoumal
jestli má mozek nebo aspoň lebku
neměl ani jedno, skončil mi na zápěstí
ale ruku mi nerozežral i když jsi mě tolik
strašívala.
a tak jsme putovali po jižní americe
rok po roce, čím dál tím starší
stavěl jsem přístavní komplexy, lodě
naše batole jsi měla přivázané kolem těla
indiánským způsobem a lidé se na nás
smáli a my na ně, vzduch se chvěl
milosrdenství tvé je, pane, je nekonečné
zatímco já jsem čím dál tím nemocnější
vykašlávám rozsypané myšlenky
které propalují díry do chodníku
hvězdy mi hučí kolem hlavy když se snažím
vzpomenout a zapomenout a vnímat
šepot kamenů, cesty vln po rybníku
nářek severských velryb
moje krásná hračko s bílou čelistí
balaena mysticetus křižující náměstí
se zvědavým pohledem upřeným na vývěsní štíty
sestupujeme dolů, šplháme nahoru
hladina nám usekne hlavy, naše smrt je určena
na minutu přesně a schody se vlní dotekem větru
okna mluví s kostkou ledu místo jazyka
květináče dýchají pomalu ale pravidelně
jsi žlutá přes sklenici lepkavou od sodovky
mraky se sbíhají, sokol krouží
ale hromy nejsou slyšet.
vyklubalo se nové souhvězdí, na sklonku dne
se nebe představilo s novým dítětem
s dlaní na tvém krku jsem zašeptal
tohle je kladivo slunce, zdálo se mi o něm
jeho odraz je vidět po celém městě
je to předzvěst nové epochy
která nastane jenom co se všechny řeky obrátí
zapletou se navzájem do sebe a usnou
kolébajícím spánkem, se sinicemi na rtech
je to předzvěst nové epochy
která nastane jenom co se všechna skla
ze všech výkladních skříní a ze všech zrcadel
přetaví do podoby tisíců maličkých modelů plic
a budou rozhazována dětem po celé zemi
horizontálně a vertikálně, v mrtvých přímkách
a v tančích křivkách dokud všichni nebudou mít
pulzující mozky plné střepů, prsty tlačící do hlíny
oči obroušené pravěkou bídou a strachem
dlaně vtisknuté do sebe, doufající.
a tehdy se to stalo, uprostřed noci
okno se samo zavřelo, stejně tak dveře
světla se utlumila, koberec hořel
souměrně a systematicky, od středu ke kraji
stále stejně, plameny vysoké několik centimetrů
a ty jsi porodila slova, soubor slov, imaginární knihu
vytrhl jsem tě ze spánku, roztrhal ti šaty
od ramen a od krku a spálil je na koberci
lehl jsem si na záda a vdechoval všechna slova
která jsi oblouzněně odříkavala, jako rituál
jako při vítání slunce ráno na střeše
jako při zahánění měsíce zpátky do jeho doupěte
ležel jsem jako mumie, neživý kousek člověka
čekal jsem kdy se mě dotkneš kouskem skla
a rozřízneš mi kůži na krku, ale ty jsi zase usnula
a já nakonec taky, vrátil jsem se do severských moří
ke své krásné hračce s bílou čelistí
čekala mě položená na kousku ledovce
s ledem ve vlasech, v očích, s plnou pusou ledu.
ráno jsme vstali do postele plné hadů a ryb
zmučených ryb převalujících se na suchu
elektrických hadů kteří se jako šípy
snažili zrušit všechno existující
seděla u postele, na ohořelé zemi a zašeptala
řezajícím hlasem, ocelovým hlasem, kyselinovým hlasem
a zůstal jenom ohořelý koberec, mrtvé ryby
nemocný já a znovuzrozená ty
a byla to fotografie
a všechno to byl sen.
|
|
| Názory čtenářů |
03.05.2004 19:44
 Igor_Indruch
|
Tak na tohle si budu muset udělat čas, až budu víc odpočatej :o)) |
03.05.2004 19:46
Mathew
|
nemusíš se do toho zase tak nutit..
ale potěšil bys:) |
03.05.2004 19:55
Fame 
|
*
/hvězdička je málo... / |
03.05.2004 20:07
Erendis
|
udělala jsem si na to čas... přijde mi jen, že začátek...zhruba po zavazování bot na náměstí je o něčem jiným...nebo prostě jinej...ale jinak...jinak nemám a ani nechci nic vytknout...krásný, silný * |
03.05.2004 21:45
Jim Smith
|
ne!!!
takhle si tě vážím:
 |
03.05.2004 23:05
LaMere
|
sila. moc veci, moc slov, ale libi. jenom nevim, jak to vsechno shrnout dohromady. laska touha neha chut. LaM.* |
04.05.2004 06:49
 stanislav
|
nějakej přetlak, jakoby. ach jo. nebo že by do pohody? jakože... nějak to z toho nevyluštim, jdu si radši číst Junga, v tom se vyznám líp. ten pěkně analyzuje, hezky sám všecko rozluští... a člověk to rozžvejkaný jen polyká s chutí převelikou... pouetry asi pro mě už neni, když nejsem rozebranej na součástky.
ale tip jaksi, to se asi bez něj neobejde.
|
04.05.2004 06:49
Mathew
|
lamere : ale spíš jsem čekal
magor magor magor
( původně to bylo celý o 1. květnu, takže jsem si tě plánoval do prologu, ale potom se to celý moc konkretizovalo:)) tak promiň) |
04.05.2004 07:20
deepmadness
|
...kyselinovým hlasem...
...příjde mi to celé nějaké acidofilní...přiznej se...
...*...
|
04.05.2004 07:34
Hester
|
teda to je jízda *** |
04.05.2004 12:43
LaMere
|
Mathew: to me teda moc mrzi... Tak pristi rok :-) ( Mathew, Mathew, Mathew! ) |
04.05.2004 14:13
karel_letoun
|
Dobrý, ale moc dlouhý. Ale zase to zkrátit nemá cenu, nebylo by to vono.
Fakt dobrý. |
04.05.2004 14:23
Shammann
|
Čím delší tím víc to zrychluje...aspoň u Meta... |
04.05.2004 21:47
hippiesanda
|
memůžu si pomoct, přijde mi to kapku.. depresivní? zasmutnělý? možná je to jen pocit, nevím..
(a ondra přišel s červenou hlavou..)
zadepkařený, ale krásný.. dobře se mi to četlo..*
balaena mysticetus- a tohle je prosimtě co??:) |
04.05.2004 22:00
Mathew
|
velryba grónská:) |
05.05.2004 13:16
 Diotima
|
Je to moc pěkný, ale už se těším, až zestárneš a budeš psát mužskou
dospělou poezii! *** |
05.05.2004 14:31
hippiesanda
|
Mathew napsal(a): velryba grónská:)
|
05.05.2004 15:25
Mathew
|
Diotima napsal(a): Je to moc pěkný, ale už se těším, až zestárneš a budeš psát mužskou
dospělou poezii! *** |
05.05.2004 19:14
 Lu_Po
|
ty sis v básni snad po půl roce zavázal boty .. huráá ... starej dobrej zavazující Matěj :) ****
kromě těch bot zbytek jsou sračky :)
a ze všeho nejvíc se mi líbila tahle :
mravenec na kterém jsem zkoumal
jestli má mozek nebo aspoň lebku
neměl ani jedno, skončil mi na zápěstí
ale ruku mi nerozežral i když jsi mě tolik - (katolik)
************************************
strašívala.
|
06.05.2004 06:01
guy |
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|