LiTerra

Vaše díla Vaše sbírky Avíza Názory Vámi hodnocená díla Vaše názory Historie Oblíbení autoři Vaše stránka

Dílo #53135
Autor:	kníže Kropotkin
Druh:	Tvorba
Kategorie:	Próza/Miniatura
Zóna:	Jasoň
Datum publikace:	01.11.2008 17:52
Počet návštěv:	4376
Počet názorů:	31
Hodnocení:	15 3 4
Patří do sbírky:	Konfabulace, koprolálie a kobaltová modř
Patří do archívu:	<Soukromý> stanislav: co mi se líbí, <Soukromý> Zarathustra: skládka potřebných zbytečností, <Soukromý> Shari: víla namodro

O barevných vílách

Barevné víly vypadají trochu jako francouzské herečky ze šedesátých let, často mají pruhované nebo puntíkované oblečení a mnohdy nejsou ani doopravdy barevné - mohou být klidně průsvitné nebo třeba sněhobílé.

Vyskytují se na různých místech a vlastně je možné setkat se s nimi prakticky kdekoli a kdykoli. Jo. Říká se o nich, že to jsou stvoření plná radosti. Stále se smějí, žertují, hrají si s pastelkami, bublifuky a osvěžovači vzduchu do auta, tančí mezi lidmi...

...málokdo však tuší, že právě v tomto počínání barevných vil se kdesi hluboko ukrývá skutečný žal a zoufalství. Na rozdíl od beznohých holubů na nádraží v Plzni, kteří jsou politováníhodní na první pohled, zde člověku nějakou dobu trvá než skutečně pochopí. Až když nějakou barevnou vílu poznáte velmi dobře, zjistíte, že se trápí. Možná každý večer leží ve své posteli, nemůže usnout, dívá se na dřevěné obložení kolem sebe a pláče. Nebo pláče, když sedí s bublifukem na mostě a nikdo ji nevidí. Nebo má na zápěstí jizvy (to jak si před půl rokem napustila vanu teplou vodou a zkusila si podřezat žíly). Nebo prostě jen bývá celé dny nešťastná, aniž by existoval nějaký důvod. Důvody jsou příliš rozumová věc. Věřte tomu, že u většiny barevných vil je to tak, jak říkám.

U většiny...

Názory čtenářů

01.11.2008 17:58

stanislav

jako bravurní text, přesně upečený, jak to mám rád, jako žádný finesy, ale hezky bez nějakejch vývrtů to pomenovat. jako príma.

01.11.2008 18:05

Pan Japko

jako počtení prostě

01.11.2008 18:08

stanislav

Pan Japko napsal(a):

jako počtení prostě

žádný křeče, tedy...

01.11.2008 19:27

Amelia

Nebo pláče, když sedí s bublifukem na mostě a nikdo ji nevidí.// to ano
Nebo prostě jen bývá celé dny nešťastná, aniž by existoval nějaký důvod. // pekné myšlienky..
ešte sa mi tam žiada niečo viac.. ale inak skvele

01.11.2008 19:32

kníže Kropotkin

Amelia napsal(a):

jojo, je to trošku takový useknutý asi... každopádně děkuju moc. :-)

01.11.2008 20:02

osika

vílotvorné

01.11.2008 20:51

fungus2

Bezva text.

01.11.2008 21:15

Vích

parádička postřehovička

01.11.2008 23:08

josefk

01.11.2008 23:40

Zarathustra

supr

02.11.2008 01:03

LISKA

mladé a hezké

02.11.2008 20:57

Lucretius Woogyankle

Asi nevím úplně o čem mluvíš, trochu to chápu, ale nemůžu říct, že nějak moc. Z mojeho pohledu jsou všichni tak trochu tyhle víly, o kterých píšeš. Všechno je dobrý, ale něco má každý v sobě. Něco, co je černější než noc.

Nebo aspoň já to v sobě mám a často, když jsem nejvíc veselej, tak si to uvědomím a je mi z toho opravdu zle.

Dneska jsem měl ten pocit v autě, jel jsem unavený z vysočiny, z chatičky, která byla super - docela rychle, po D1... A v protisměru byly sanitky, policajti a bouračka, celý shořelý auto snad. Najednou mi to zase problesklo, to, jak jsem unavenej, to, jak jedu rychle, to, že jsem tam mohl bejt já, nebo spíš už nebejt. Prostě nebejt.

A jak něco takovýho na tebe dopadne, tak je to špatný, nemáš radost ze života, vidíš jenom to černo a nevíš, jak z toho ven.

Možná je to něco takovýho, ty víly, o kterých píšeš.

Třeba je to to, že věčně se mezi hvězdami tančit nedá.

02.11.2008 21:40

Dominika

prima...

02.11.2008 22:29