| Prolog |
|---|
|
| O jednom městě |
zasněný úsměv múzy v zimníku z výprodeje
nad hlavou oblaka z vlnitého plechu
náčelník apačů jenž se rozpačitě směje
a běhá po novém městě bez oddechu
a duch doby volá jako každé pondělí
po eskalátoru až ke hvězdám
a možná ještě dál
mňoukání divoké kočky v temnotě za sloupem
ospalý vodník sedící pod topolem
další setkání na střeše s plechovým kohoutem
zažloutlé záclony a za nimi golem
(s kyticí konvalinek za hliněným uchem)
a duch doby volá jako každé pondělí
po eskalátoru až ke hvězdám
ale skleněná kopule mě vždycky zastaví
láhev plná mlhy v regále s levným vínem
poslední slovo v dopise sebevraha
ryby které si hrají se světlem a stínem
to vše je město - jedno město
|
|
| Epilog |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'kníže Kropotkin', 01.11.2008 21:49.
| Názory čtenářů |
02.11.2008 08:04
 stanislav 
|
je to dobrý, ale bylo to dobrý i předtim... |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
