Ale
čeho je moc, toho je příliš. Desítky uživatelů si stěžují na záplavu
avíz od Stanislava. Obracejí se (bůhvíproč) na mne a žádají mě o radu,
jak v jeho případně postupovat. Blokování avíz od jiných uživatelů
považuji za velmi nešťastné, jelikož i když vám nějaký blbec pošle sto
blbých avíz, je vždycky šance, že to stoprvé avízo bude něčím zajímavé,
že díky němu potkáte životní lásku, najdete si práci svých snů nebo
třeba dokážete sestavit vodíkovou pumu doma v kuchyni.
 Položme
si tedy tři základní otázky: Co si tedy počít s avízy od Stanislava? Je
nutné je opravdu číst? Proč nevrátit stejnou mincí?
  Otázka co
si počít s avízy od Stanislava, trápí literáckou obec prakticky už od
vzniku Litery. V zásadě doporučuji na Standova avíza nereagovat,
přečíst si je, ale vyhnout se jim velkým obloukem. Přečtení avíz od
Stanislava může být kolikrát velmi poučné, jelikož Stanislav
disponuje  obrovským a dobře uspořádaným množstvím informací. Ovšem jak
tvrdím, není rozumné na ně reagovat. Nemá smysl dráždit hada bosou
nohou. Nemá smysl nechávat spouštět lavinu dalších a dalších avíz. Tedy rada první: přečti a táhni!

 
Uživatelé kteří se namáhali a napsali mi, se shodují v jednom dotazu:
Je nutné je opravdu (avíza od Stanislava) číst? Říkám zcela otevřeně a
nepokrytě: není. Jsou to většinou naprosto bezvýznamná torza myšlenek,
většinou naprosto bezvýznamných pseudomudrců, kteří vyznávali většinou
naprosto bezvýznamné filozofické směry. Každým přečteným avízem od
Stanislava ztratíte několik desítek minut života přemýšlením o zcela
podřadných věcech. Mezi ně uveďme např. vzduchovku, bazény, vzducholodě
apod. Místo čtení Stanislavových avíz a posléze dumáním nad nimi,
navrhuji k avízu od Stanislava vždy připsat větičku Opravdu? a
avízo mu odeslat zpátky. Věřte, že i když je Stanislav kus pořádného
chlapa, jistě se unaví, jelikož vysvětlovat vysvětlováním
nevysvětlitelné, je opravdu náročné. Tedy odpověď všem zvrhlíkům,
logikům, mucličkám a nebudulínkům: nečíst je (avíza) ale ptát se a
zajímat se, odrážet avízové útoky avízy.

 
Proč nevrátit stejnou minci. Tatínek mi vždycky říkával, že abych činil
se k druhým tak, jak bych si přál, aby oni ke mě se činili. A pak mi
provedl takovou hloupost: třeba se neštítil během letních prázdnin
propít mé peníze, které jsem vydělal sběrem lesních plodů. Když jsem se
ho den po té, co ho schvátila veliká chlupatá opice zeptal, proč tak
učinil, nechával se se smíchem slyšet: To víš, hochu, život je svině a prachy nejsou nic a jen práce povznáší.
Samozřejmě, že jsem se rozplakal. Ale také jsem si slíbil, že nikdy
nebudu jako můj otec, že budu stát za svým slovem a že ho budu - ať
děje se cokoliv - upřímně hlásat. Nevracejte stejnou mincí, přátelé,
neposílejte Stanislavovi avízo. Vždycky alespoň dvě.