Prolog |
tak trochu terapie za dětské křivdy (+italské červené) Na tuhle peripetii jsem si vzpomněla teď, jak se zas o všem znovu mluví, víc a víc, a vínem se vše nějak pospojovalo. |
|
Píče soudružce Podrazilové |
Už jen to jméno - soudružka učitelka Podrazilová! Vždy asertivní, blazeovaná, ušlechtilá, nadutá. I roku 1968, kdy nás, děti nadané na jazyky - pokusné králíčky, začala učit rusky. To bylo v září po 21. srpnu, kdy můj táta málem přišel o život na libereckém náměstí, kde ruský tank najel do podloubí, které se zřítilo a zabilo sedm lidí najednou.
A tys nám, soudružko, neřekla, že ruský jazyk a ruská kultura nemohou za to, že naši velcí osvoboditelé a slovanští bratři Rusové jsou momentálně našimi ještě viditelnějšími nepřáteli, pokořiteli naší svobody. Ty jsi pořád tupě stála na druhé straně barikády a lámala jsi nás, malé děti v domnění, že snad nevnímáme, co se kolem nás děje. Byla jsi jen namyšlená, omezená učítělnica, která vidí rudě! Neviděla jsi, že i my, malé děti, které sotva umí psát jednotlivá písmenka, barvou píšeme po zdech text písničky:
Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša, běž domů Ivane, tady tě holky nemilujou.
Běž domů, Ivane, čeká tě Nataša, běž domů, Ivane, a už se nevracej, NIDKY!
A ty, soudružko Podrazilová, to sprosté slovo bych nahradila ještě dalšími, ale tak tedy ne, ty jsi mne ve své pitomosti podrazila.
Jen moje jedničky z ostatních předmětů a normální učitelé mě zachránili před propadnutím z ruštiny. Pro mne byla ruština černá můra, nenáviděné ztělesnění doby, tanků a strachu. Tys nepochopila nic, Podrazilko, co?
Ten školní rok jsem neřekla rusky ani "popel" (пепел).
Proč asi?
|
|
Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'Diotima', 19.08.2008 02:05.
Názory čtenářů |
19.08.2008 18:56
Aglája
|
:o)) Stejně je to úspěch, tolik let po matuře :o)) |
20.08.2008 12:06
Diotima
|
dada, da da, dasvidánia :-) spasíba |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|