Sirka vzplála, hoří svíce, dívka vstoupí do světnice. Strohý oděv, křehkost sama, košilka je vykasaná. Dlouhé vlasy v uzlík sváže, odhalí své snědé paže. Zlehounka se sprchy chopí, vlažnou vodou tělo kropí. Kapky vody ručník suší, dívce srdce strachy buší z nestoudného pohledu. Za oknem se oči lesknou, kdosi šeptá píseň tesknou, sladce voní po medu. Vadné zraky v záři svíce nemohly však spatřit více nežli pouhou siluetu. Natož aby dívka jemná zahlédla kukadla temná v polonočním šerosvitu. Prudký vánek – výdech z rtíků, potmě ruka hledá kliku. Ve světnici klaply dveře, hoch se smuten domů béře. Kdopak by z vás podpořil, by se chlapci ztopořil? Ať si najde děvu svou, stejně jak on necudnou! Tady, moji drazí, zříte, že když občas nevidíte, nabýváte svobody. Nejednou se věci řeší, když se oko z brýlí těší, nekalými způsoby :-) |