Už jsme si nějak tak všichni trochu zvykli na avíza od Stanislava. Jsou součástí místního folklóru a jsou sem tam i příjemným zpestřením jinak nudných a šedivých literáckých dní. Ale jak to tak bývá, s kvantitou ubývá kvalita. V poslední době je Stanislav opět ve skvělé formě. Avizuje na všechny strany, glosuje, komentuje, radí, připomíná a vyhledává. Informuje, dementuje, vysvětluje, škádlí, projevuje lítost, cituje.

  Ale čeho je moc, toho je příliš. Desítky uživatelů si stěžují na záplavu avíz od Stanislava. Obracejí se (bůhvíproč) na mne a žádají mě o radu, jak v jeho případně postupovat. Blokování avíz od jiných uživatelů považuji za velmi nešťastné, jelikož i když vám nějaký blbec pošle sto blbých avíz, je vždycky šance, že to stoprvé avízo bude něčím zajímavé, že díky němu potkáte životní lásku, najdete si práci svých snů nebo třeba dokážete sestavit vodíkovou pumu doma v kuchyni.
  Položme si tedy tři základní otázky: Co si tedy počít s avízy od Stanislava? Je nutné je opravdu číst? Proč nevrátit stejnou mincí?
  Otázka co si počít s avízy od Stanislava, trápí literáckou obec prakticky už od vzniku Litery. V zásadě doporučuji na Standova avíza nereagovat, přečíst si je, ale vyhnout se jim velkým obloukem. Přečtení avíz od Stanislava může být kolikrát velmi poučné, jelikož Stanislav disponuje  obrovským a dobře uspořádaným množstvím informací. Ovšem jak tvrdím, není rozumné na ně reagovat. Nemá smysl dráždit hada bosou nohou. Nemá smysl  nechávat spouštět lavinu dalších a dalších avíz. Tedy rada první: přečti a táhni!

  Uživatelé kteří se namáhali a napsali mi, se shodují v jednom dotazu: Je nutné je opravdu (avíza od Stanislava) číst? Říkám zcela otevřeně a nepokrytě: není. Jsou to většinou naprosto bezvýznamná torza myšlenek, většinou naprosto bezvýznamných pseudomudrců, kteří vyznávali většinou naprosto bezvýznamné filozofické směry. Každým přečteným avízem od Stanislava ztratíte několik desítek minut života přemýšlením o zcela podřadných věcech. Mezi ně uveďme např. vzduchovku, bazény, vzducholodě apod. Místo čtení Stanislavových avíz a posléze dumáním nad nimi, navrhuji k avízu od Stanislava vždy připsat větičku Opravdu? a avízo mu odeslat zpátky. Věřte, že i když je Stanislav kus pořádného chlapa, jistě se unaví, jelikož vysvětlovat vysvětlováním nevysvětlitelné, je opravdu náročné. Tedy odpověď všem zvrhlíkům, logikům, mucličkám a nebudulínkům: nečíst je (avíza) ale ptát se a zajímat se, odrážet avízové útoky avízy.

  Proč nevrátit stejnou minci. Tatínek mi vždycky říkával, že abych činil se k druhým tak, jak bych si přál, aby oni ke mě se činili. A pak mi provedl takovou hloupost: třeba se neštítil během letních prázdnin propít mé peníze, které jsem vydělal sběrem lesních plodů. Když jsem se ho den po té, co ho schvátila veliká chlupatá opice zeptal, proč tak učinil, nechával se se smíchem slyšet: To víš, hochu, život je svině a prachy nejsou nic a jen práce povznáší. Samozřejmě, že jsem se rozplakal. Ale také jsem si slíbil, že nikdy nebudu jako můj otec, že budu stát za svým slovem a že ho budu - ať děje se cokoliv - upřímně hlásat. Nevracejte stejnou mincí, přátelé, neposílejte Stanislavovi avízo. Vždycky alespoň dvě.