poprvé tančili
                              spolu     beze slov
                                                                   kroužili jak ve snu
na posledním plesu karnevalu v Palazzo Pisani Moretta
po stěnách fresky se mihotaly
                                                              jen svícemi osvětleny
pak hořící cigareta nápadníky odmítala
osaměla
na stole
a její bílá maska v bleděmodrém vznášela se
přitisknuta na mlčenlivého kata     kroky lehčí než stíny
sál ustupoval     vytvořil kruh     hudbu přehlušil povzdech     v očích údiv
nad parketem nesl ji (maškary vše smí)
pokolikáté tleskali zase     končila skladba
dech vypínal výstřih
to ten vydýchaný vzduch     loučil se úklonou     němě
podanou ruku k ústům zdvih…
řeka tekla mu po zádech
na oddech nebylo kdy     snad chtěla mu ještě…

noc končila krásně
v uličkách dozníval zpěv     ještě chvíli se toulat…
kolem mostu vzdechů kde jen milenci vzdychají místo vězňů
hrdí lvi hlídají paláci schody…
a po dni plný cizinců tajnosnubných masek akrobatů žonglérů
klaunů pojídačů ohně
mrholícím večeru kouzelného tance zářivého ohňostroje
šel spát unaven z města mostů bárek gondol renesance    blíží se k hotelu…

před dveřmi pokoje     to jen se zdá!     jak to že tu je?
bleděmodrá komtesa
chtěla se snad opít     na schodech?      podle láhví v každé ruce tušil že to jde
úsměv tvrdil že nechce být sama     klíče nebránily vstoupit…
nad ránem slunce ještě snilo
                                                            krmili racky z okna přiopilým smíchem
a bylo jedno zda dole    bezdomovci zapomněli pít i zavřít ústa
mělo to tak zůstat     trvale (alespoň vyfoceno)
jak bez masek     svobodně     a nejen díky vínu dva blázni blázní
život se raduje

bude se vracet do Benátek
vždy před popeleční středou
(s fotoaparátem černou maskou do stejného pokoje)
a nesetká-li se s komtesou
snad potká kolombínu

~*~