Mám strach že dýchat je tak snadné než slunci v očích nevychladne poslední záchvěv citu mraky jsou větrem napínány v soumraku žlutém ostré hrany zařízlé do blankytu půjdeme spolu ? kam? a kudy? až tam, kde obzor temně rudý svá ústa v krvi topí tmou klopýtáme o kamení v místech kde cest a cílů není
kde nezůstanou stopy
|