moje první dílko na Liteřře snad někomu bude se líbit možná
...tak trochu jiná duha
na prsou svírám tebe jak tečku z otazníku když tma se změní na pocity na jednoduché rysy stojíme na rovníku bez našich stínů a násobíme tvary dvěma jen jeden tlukot za hodinu než odbije nám celá už nějak zapomínám jak vypadala tvoje duha splýváš mi vertikálně i v horizontu to jde ztuha a možná před týdnem jsem byla vlastně druhá stejně jak kdysi
nemůžu dneska k tobě aspoň visím na krku tak podprahově spadnul jsi tehdy málem z nebe já za nějakou dobuz višně že hodíme se k sobě říkals pyšně my víme všechno vždycky špatně promlčeni jsme v extázi co tváří se tak nenávratně ty dny co stojím na hrázi stejný jsou jako všecky už mlze nečelíme spolu tak nějak sporadicky měníme tvary směrem dolů
přesto chci dneska vědět jakou to mluvíš řečí zachovám paniku tu duhu vezmu ztečí než rozplyne se na úbytek
tak to je fajn
nevím kdo je kdo tady víš
tak abych třeba někoho neurazila nebo tak
:)
máš to hezkí tak sy to neškrab tady můžeš urážet koho chceš ale lepčí je to zdvořile admyny sou zlí na sprostý slova a zdvořile to má y lepčý efekt :-P