Stojaté vody poezie je čas od času nutné rozvířit nějakým novým patvarem. Zejména haiku, kolem jehož pravosti a dokonalosti se vedou největší debaty i spory, přímo vybízí k novátorství. Všem teoretikům totiž zavřete ústa v okamžiku, kdy stvoříte novou literární kategorii.

Jako první zvedla hozenou rukavici Naty sepsáním památného óhaiku:

Ó, jak se vypíná
tvé vlády chtivé mužství!
Ó! Jak se vypíná?

Chopila jsem se nelehkého úkolu a pokusila se také slátat óhaiku:

Ó, jak krásná byla
v tom erotickém prádle!
Ó, jak krásně bila!

Ó, konečně dožil
se choť můj lepších časů!
Ó, konečně dožil!

Myslím, že nastal čas porodu další haikové kategorie: drsaiku (rozuměj drsné haiku):

Na starém křesle
špendlík s černou hlavičkou
čeká na oběť

Ze staré ženy
trčí špendlík rezavý
Oba jsou mrtvi

V rezavé vaně
zoufalec si s žiletkou
hraje na oběť

Na staré hlavě
trčí vlasy zježené
Učesat nejdou

Řiť ve dni raném
v kempu za velkým stanem
třu harmasanem

A na závěr jsem stvořila ještě tři haikrostichy a jeden doublehaikrostich (autorská práva na pojmenování nové odnože vlastní Igor Indruch):

Ráda rozjímám
Upíjením utrejchu
Matu myšlenky

Mlaskaje ničí
Oblíbený můj vaťák
Larva pitomá

Po dobrém jídle
Rektální už krajinou
Duní zlé větry

Mol  v mžiku  jednoM
Ohryzal kdysi  dávnO
Leta     spící       šáL

Pakliže vám ani jedna z nových kategorií nesedne, můžete se pokusit o alihaiku (aliterační haiku). Vybírám jedno ze své autorské kůlničky:

hřívou hojnosti
hladí horko hřbety hor
hovada hryžou

Ve skrytu duše doufám, že nové kategorie neupadnou v zapomnění. Koukejte se činit, milí Liteřané! :o)