| Dílo #3879 |
|---|
| Autor: | KayTee |
| Datum publikace: | 02.03.2004 15:49 |
| Počet návštěv: | 2416 |
| Počet názorů: | 28 |
| Hodnocení: | 8 |
| Prolog |
|---|
| Není to tak dlouhý, jak to vypadá ;o) |
|
| Osm pater |
Je den jako každý jiný a přece je odlišný…je to den poslední. Dneska to všechno ukončím. Už nemám sílu žít takhle dál. Ztratila jsem smysl života. Ublížila jsem a bylo mi ublíženo a už to nejde vzít zpět.
Vyšla jsem na balkon.
8.patro…jak dlouho to asi bude trvat, než dopadnu dolu? 3-4 vteřiny? Možná ani tolik. Jen jestli to nebude bolet…ne…je to osm pater…bude hned po všem.
Přelezla jsem zábradlí. /Uf…to je výška/
Dole u vchodu jsou kamery. Jestli to nějaká zachytí, možná to budou vysílat ve večerních zprávách. Moderátor s tragickým výrazem oznámí smrt mladé ženy, která se dobrovolně rozhodla ukončit svůj bezvýznamný život. A režisér bude nadšenej, že získali tak skvělej materiál. Hm…a já budu konečně v televizi. /Máma by na mě byla hrdá…/
Měla bych se už pustit! Kdo ví, jestli je pravda, že v posledních vteřinách Ti hlavou proběhne celý život. No…dozvím se…
Pustila jsem se… /Fakt doufám, že to nebude bolet!/
Co se to děje? Nemohu dýchat...kde to jsem…a proč je tady tolik světla…a krve???
„Rychle! Nůžky!“
Co??? Nůžky a na co, proboha?
„Podejte mi sakra ty nůžky! Nebo ji ztratíme! Nemůže dýchat!“
„Panebože, vždyť je už celá modrá! Tady jsou nůžky!“
„Hotovo…odneste tu pupeční šňůru…! Tak..paní Tomeková, představuji vám vaši dceru…“
To že je moje máma? Taková zpocená a ubrečená?
„Vítej mezi námi Kačenko!“
No, jo…rodiče si, holt, nevybereš!
7. patro…
Ten je ale velikej!!! Vaúúú!!!
„Líbí se Ti Kačenko?“
„Ano mamííí, to je ten nejhezčí a největší medvěd, jakého jsem kdy viděla! Mami? A odkdy nosí medvědi čepici?“
„Kačenko je to jen hračka, není to skutečný medvěd…“
„Aha! Takže když jsou zvířátka hračkou, můžou se oblékat jako lidi…už to chápu!“
To by mě fakt zajímalo, co si to tam máma s babičkou špitají…
„Ivanko, na to že má Kačenka jen 3 roky, je moc šikovná!“
„Já vím maminko…někdy mě až překvapuje, jak je na svůj věk moudrá a taky mám občas pocit, že je až moc vážná…“
„Je to zvláštní dítě…vychází z ní láska a čaro… bude mít hezký a dlouhý život!“
Hahaha…babička ani nevěděla jak se plete…
6. patro
Jo..tak na tenhle den si vzpomínám až moc dobře. Byla neděle ráno a mě bylo tenkrát 6 let. Jako každou neděli jsem vtrhla k babičce a dědovi…to jsem ještě nevěděla, že za pár minut, se můj život navždycky změní…
„Ahoj babííí! Jsem tadyyy! Kde je děda?“
„Jako bys ho neznala, Kačenko! Ještě chrápe v posteli! Ale už ho běž klidně vzbudit…ať vstává.“
„Tak jo…“
Vtrhla jsem do ložnice.
„Dědoooo! Budííííčeeeek!“
Skočila jsem k němu do postele…to ho vždycky probralo. Teď se ani nehnul…
„Dědo!“
Zatřásla jsem jim. Nic…
„Babíííí, já ho nemůžu vzbudit! Pojď to zkusit ty!“
„Už jdu…ten se jednou uspí k smrti! No tak…Emile…vstávej! Emile! Emile!?“
Babička najednou vypadala jako duch…Vyletěla z bytu s pláčem a já tam zůstala s dědou sama.
„Je mi líto…asi infarkt! Umřel ve spánku, nebolelo ho to…“
Táta se bavil s doktorem a máma objímala babičku. Přišla jsem k nim.
„Mami, co to znamená, že umřel? On se už nevzbudí?“
„Ne, Kačenko, on už se nevzbudí…“
„Aha… ale na moje narozeniny přijde, viď?“
5. patro
„Ahoj, jdeme?“
„Jo, už jdu. Dášenko, pojď, jdeme se projít! No, jo… neskákej tak!“
Černé labutě ostře kontrastovaly se zasněženým parkem.
„Počkejte, Dáša má žízeň…jdu s ní k jezírku…“
Jéj…ona k nám plave labuť…ta je krásná…
„Aááááááááá!!!!!!!“
„Katko? Katko, co se děje???“
„Ježiši, Míšo, ona jí Dáša stáhla do vody!“
„Sakra, pomozte mi! Tahá mě to pod vodu. Prosím, pomóóóc!“
„Drž se vodítka! Vytáhneme Tě!“
Dojít domů celá promočená a zmrzlá byl hrdinský výkon, za který bych zasloužila metál…Příště si musím dát větší pozor a netahat Dášu nikam k vodě!
Příště…
„Tak pojď Dášenko, jdeme se projít!Nene, do parku už ne…jdeme se podívat k přehradě…“
4. patro
„Ne! Já na žádnou Miss nepůjdu!“
„Kačko, stejně Tě tam přihlásíme! Proč bys to nemohla aspoň zkusit? Vždyť jsi tak hezká holka!“
„Tak za prvé – nemám na to postavu a za druhé – je mi jenom 17!“
„Tak půjdeš aspoň na ten casting MP Models!“
„Mami, já tam prostě nechci! Jen bych tam ze sebe udělala idiota!“
Jo…tak to si pamatuji. To jsem byla pevně přesvědčená, že já tam prostě nepůjdu…a pak se všechno změnilo…
„Katko, vezmi si tašku a přijď za mnou ven!“
Celá třída otočila na mě hlavu. Jen jsem pokrčila rameny…určitě zas třídní chce, abych jí zašla něco vybavit.
„Jsem tady!“
„Katko, volala mi s pláčem tvoje mamina…vykradli vás a ona nemůže sehnat tátu…potřebuje tě tam.“
Všechno se se mnou točí…vykradli? Jak vykradli? Co se stalo?
„Ne, nesmíš plakat! Musíš být silná, máma tě teď potřebuje!“
6 policejných aut…panebože…táta je už doma…všude jsou policajti…kde je Dáša?...co?...přiotrávena?...žije…
„Slečno, tam ještě nesmíte! Musíme vzít otisky!“
„Hm…“
Už odešli…rodiče jsou na policii, bratr u souseda…musím tady uklidit, aby máma nemusela, až se vrátí…nemohu to nechat takhle…a já myslela, že když ve filmu ukazují vyházené všechny skříně, že přehánějí…ne..nepřehánějí…
Další den…nostalgie…smutek…
„Katko, chodíš tady jako bez ducha…běž se někam projít. Přijdeš na jiné myšlenky!“
„Tak jo, mami, jdu za Evou…za chvilku se vrátím.“
Hodina, dvě, tři…šest.
„Kdes byla tak dlouho?“
„Já…Eva nebyla doma…byla jsem na tom castingu…“
„Nekecej! A?“¨
„No…oni mě vzali…“
3. patro
Narozeniny jsem měla už před dvěma týdny a pořád nic. Vím, že se teď snaží mi znepříjemňovat život, protože jsme se pohádali, ale jednou jsou to mí rodiče a popřát mi k osmnáctce je jejich nepsaná povinnost! Ať se už mezi námi stalo cokoli, jsem přece pořád jejich dcera!
A hele…já o vlku a vlk…
„Tady máš…ať máš od nás nějakou památku na osmnáctku!“
Na postel vedle mě doletěla malá krabička… prásk dveřmi…a jsou pryč…
Takhle jsem to fakt nechtěla! Chtěla jsem jen, aby mi popřáli k narozeninám. Podívala jsem se na krabičku…odnesu jim to zpátky…ne…jen bych se ponižovala…ve skříni bude v bezpečí…možná se na to zítra podívám.
Trvalo další dva týdny, než jsem dárek otevřela…a další týden než se mi rodiče přišli omluvit za nevhodné chování…
2. patro
„Mami, tati, musím s vámi mluvit!“
„Copak?“
„No…chtěla bych vám něco říct!“
„Tak už mluv a nezdržuj to!“
„Za dva týdny odcházím do Prahy.“
„Zase nějaká brigáda? Vždyť jsi se včera z jedné vrátila…“
„No…ono to není brigáda…já odcházím na stálo…“
„Co!? Jak na stálo?“
„No…chci si tam najít práci a byt. Tady mě to už nebaví a najít solidní práci v tomhle zapadákově? To je umění!“
„To říkáš jen teď, protože jsi ještě plná zážitků z Prahy. Přijela jsi jen včera! Za týden už budeš říkat něco jiného!“
Za dva týdny…
„A dávej si tam pozor! A hlavně nevěř nikomu cizímu! A kdybys viděla, že si nemůžeš najít ubytovnu, tak sedni na autobus a přijeď zpátky! A netoulej se po Praze po setmění! A…“
„Mami! Jsem dospělá, tohle všechno vím! Neboj se! A ubytoven je tam spousta…určitě nějakou seženu…“
První večer v Praze…hlavní nádraží…
Chjo…tak teď opravdu nevím, co budu dělat. V Praze není volná ani jedna ubytovna! To snad není ani možné! Se snad všichni zbláznili! Co teď? No…v nejhorším zůstanu tady na nádraží…a mezi jednou a třetí v noci se prostě půjdu projít po městě…Fakt blbý nápad zavírat v noci na dvě hodiny hlavní nádraží! To vůbec nemyslí na nás chudáky bezdomovce? A hele…někdo mi volá…
„Ahoj, Káči! Užj si v Praze? Volal mi tvůj otec, že prý sem dneska jedeš.“
„Jojo...přijela jsem v poledne.“
„A kde jsi teď? Máš kde přespat?“
„Jsem na hlaváku…a vypadá to tak, že tady budu i spát…“
„To nemyslíš vážně!? Zůstaň, kde jsi! Za 30-40 minut jsem tam!“
………
„No tak jsem tady! Vezmi si kufry a jdeme!“
„A kam?“
„Můj kamarád řekl, že dvě noci můžeš spát u něj…“
„To je super!“
Tak…a první den jsem zvládla… teď mám dva dny na to, abych si našla ubytování…
1. patro
R.I.P. Kateřina Tomeková
„Jako příspěvek mých rodičů k přelidnění zeměkoule, jsem tento svět spatřila v roce 1984. Jako urputní bojovnice proti přelidnění zeměkoule, jsem se rozhodla tento svět opustit v roce 2004. Odpočívám v pokoji pod nohama přelidněného světa.“
No…to jsem nevěděla, že uvidím i budoucnost…
Au!
„Panebože! Rychle zavolejte sanitku!“
„Pozor! Ustupte!“
Ty jo…to je shon…to všechno kvůli mně? A když jsem byla živá, tak si mě nikdo ani nevšimnul. A podívejte se teď…skáčou kolem mě, jako bych byla někdo.
„Nosítka!“
Jak to, že je slyším? Nemám být snad mrtvá a putovat někde nějakým tunelem?
„Mám puls!“
Co??? Puls? To snad ne! Jak mohu mít puls, když jsem skočila z osmého patra a jsem mrtvá? Jedině…že by snad…to NE! Já jsem to přežila!? Do prdele! Příště si vezmu prášky…
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'KayTee', 04.03.2004 14:11.
| Názory čtenářů |
02.03.2004 17:52
 Pavla
|
prášky taky moc nezabíraj ;)
* pjekný |
02.03.2004 17:55
KayTee
|
Pavla napsal(a): prášky taky moc nezabíraj ;)
* pjekný |
02.03.2004 17:58
guy
|
volný pád jako úlet - proč ne ... takhle na monitoru ... to se dá zvládnout hodně pater ... |
02.03.2004 18:44
 Humble
|
Jistý ruský pilot stíhačky přežil volný pád z několika kilometrů - bez padáku. Byla to neuvěřitelná klika - tudíž osmé patro, proč ne? Znám případ člověka, který nezraněn dopadl z druhého patra na betonovou plochu. O pár měsíců později ten samý člověk utrpěl komplikovanou frakturu dolní končetiny, když se pod ním prolomila 20 cm vysoká dřevěná bednička.
Povídka (pardon, úlet) má velmi silné, výtečně napsané pasáže, má i pasáže méně silné. Howgh, zvolal indiánský náčelník Inču-Čuna :o) |
02.03.2004 23:16
pavson
|
Humble napsal(a): Howgh, zvolal indiánský náčelník Inču-Čuna :o) |
03.03.2004 06:23
guy
|
pavson napsal(a): Celý dětství jsem si myslel, že Inču-Čuna a Klekí Petra jsou ženský.
|
03.03.2004 09:26
KayTee
|
Humble napsal(a):
Povídka (pardon, úlet) má velmi silné, výtečně napsané pasáže, má i pasáže méně silné.
A jinak díky všem ;o) |
03.03.2004 09:52
Albireo
|
Já teda budu konkrétní: Líbí se mi patra 8, 6, 3, 1, nejmíň 4. Ale jako celek DOST dobré! *
pavson: V českém překladu slavného Saganova Kontaktu překladatel udělal ženské ze známých historických postav. Stačilo mu, že jména fanatického florentského mnicha a nechvalně proslulého španělského inkvizitora končí na -a: Saronarola, Torquemada. |
03.03.2004 10:57
KayTee
|
Albireo napsal(a): Já teda budu konkrétní: Líbí se mi patra 8, 6, 3, 1, nejmíň 4. Ale jako celek DOST dobré! *
Jinak díky moc ;o))) |
03.03.2004 11:03
Albireo
|
KaTe, ono je to autobiografické? Proboha, doufám, že to nechceš realizovat!!! |
03.03.2004 11:54
KayTee
|
Patra jsou autobiografické....kromě prvního ;o))) a ne...bydlím v 8 patře...ale raději bych si vzala ty prášky, když už... ;o)))
Neboj jsem v pohodě a umřít se mi nechce... ;o) |
03.03.2004 13:10
Albireo
|
Něco tady v reálu přece jenom spadlo - kámen ze srdce :-) |
03.03.2004 14:31
kmínek
|
* tip |
03.03.2004 18:21
Humble
|
Chtěla jsi vážnou kritiku, máš ji mít:
Je den jako každý jiný atd. - zhuštěné, stručné, výstižné, super
Porodnicová scéna - dramatické, super
7. patro (medvěd) - takové odlehčující intermezzo, leč zbytečně zdlouhavé, přijde mi trochu samoúčelné, snad jen jako připomínka raného dětství
6. patro (děda) - zbytečně dlouhé
5. patro - poslední větu bych klidně vypustil
4. patro - přijde mi trochu zmatečné, musel jsem si přečíst podruhé, abych pochopil detaily (to je ale obecná věc u čtení z monitoru - chápavost čtenáře je snížena oproti čtenáři klasického tištěného textu)
3. patro - víceméně OK
2. patro - dobře napsané, jenomže takhle nízko u země by to s ohledem na gravitační zrychlení i dramatický spád už mělo pěkně fičet. Je to moc dlouhé, než aby se to v tom fofru stihlo (pozor - nikoli zdlouhavé - čte se to jedním dechem). Tohle prostě mělo být ve vyšších patrech.
1. patro + závěr v pohodě.
Přijde mi, že jsi vystřílela příliš mnoho prachu hned na začátku, a dál už to úplně negraduje, jak by mělo.
Jako celek ale fajn. Howgh :o))) |
03.03.2004 18:37
Igor_Indruch
|
Humble napsal(a): Přijde mi, že jsi vystřílela příliš mnoho prachu hned na začátku, a dál už to úplně negraduje, jak by mělo. |
03.03.2004 18:55
Humble
|
Igor: Jo, ta nečekaná pointa ve 4. patře je dobrá, souhlas. Nemyslím, že by to 4. patro bylo obsahově špatné, jenom se mi úplně dobře nečetlo.
S tím ostrým zlomem na konci máš pravdu, na to jsem jaksi pozapomněl.
Igor: Každá kritika je subjektivní. Ovšem co se týče 2. patra, nezapomeň, že tohle vše Ti musí prolétnout hlavou za necelé dvě desetiny sekundy (máš už rychlost kolem 60 km/h :o) |
03.03.2004 19:00
Igor_Indruch
|
Já si při tom stejně hned vzpomněl na Sedm statečných a ten fór, co tam vypráví Steve McQueen: "...v každý patře ho slyšeli: Zatím je to ještě dobrý, zatím je to ještě dobrý..." :o)) |
03.03.2004 19:09
Humble
|
Jo, to je přesně vono :o))) |
03.03.2004 20:31
KayTee
|
Lidičky moc děkuji za rozbor...každému se líbí něco jinýho ;o))) Jo a je to úlet, tak tam nehledejte reální fakta co se letu a dopadu týká ;o))) |
03.03.2004 21:51
Humble
|
O rozbor rychlosti letu zas až tak nejde, to byl spíš džouk, ve skutečnosti v mezních situacích jednomu prolétne hlavou za malou chvíli obdivuhodně hodně věcí, měl jsem na mysli tu gradaci. A hlavně ber to takhle - kdyby mě to nezaujalo, rozhodně bych nic nerozebíral :o) |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|