Měsíc visí
mezi továrnou na pastelky
a spalovnou prázdných hlav.
Nasála si zplodiny do nozder
rázem se vše vybarvilo

Volala jsi
"uhoď mě"
a ten skřek se odrážel od skal
udělal jsem to
 a tys na mě zasyčela
"Umřeš! Umřeš a sám!"
říkám
"Ale moje milá zdrcen, osamocený, sám,
 ale nikoli samotný"
rozechvěli se ti rty
a oči se schovali
pod slepený řasy

A právě proto
budeme celou tu dobu
to jest
dokud se nevypíše tuha
souložit na hřbitovních náhrobcích
za svitu msíce
zasypáni čtyřlístky
a nebo vlastně spíš šťovíkem