Vějíř a kříž

V jednom domě, v komnatě čísi

krok od sebe, či blíž

na bledé stěně vějíř visí

a proti němu  - kříž

Ten povahu má rozmařilou

druhý je nevinný

tak jeden s černou, druhý s bílou

partii hrají se stíny…

Bílá vládne víře

stín ji pohaní

krajky u vějíře

brání pokání

Kříž jak útlý kmínek

tíže naklání

hříchy ze vzpomínek

rány ve dlani!

Vějíř se hrdě světem nosil

a kříž v ústraní chlad´

a nikde není psáno, co sil

která z cest mohla stát

Tak jeden v bouřích, druhý v tichu

dospěly ke stáří

vždyť pokoru čas jako pýchu

k obrazu svému přetváří…

Bílou neusmíří

brány postranní

krajky na vějíři

brání pokání

Z kříže ze všech ramen

tíže poznání

padla na pergamen

ví, že poraní…

Tak škorpí se dva pamětníci

mír nikdo nesjedná

a mezi nimi ve světnici

je propast bezedná

Dál jeden drze, druhý přísně

měří se navzájem

a přitom ovšem, kompromisně

dělí se spolu o nájem…