Dílo #37030
Autor:van_der_brugg
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:01.03.2007 13:39
Počet návštěv:4831
Počet názorů:29
Hodnocení:20 9 2 2

Prach jsme

Před rokem jsem se oženil s tou nejúžasnější ženou naší galaxie. Vyženil jsem kousek malebného beskydského údolí, střeženého Lysou a monumentálním Smrkem. Údolí tak magické, že kdejakému Vaškovi utrhalo obě ruce a přeci jej neumlčelo před anarchistickým buřičstvím. Tam někde se zrodila a skonala Maryčka.

Vyženil jsem i pantátu, komunistu a antikrista. Ten a jemu podobní z bezrukého Vaška udělali národního umělce. Ten a jemu podobní dělali peklo všem, kdož na peklo věřili. Jakoukoliv víru, kromě víry ve stranu a nerozborné přátelství se Sovětským Svazem, zatracoval, znehodnocoval a upřímně nenáviděl.

Přesto se oženil s ženou hluboce duchovně založenou a právě pro svou nenávist ke Kristovi později zapověděl svou účast svému synovi na svatbě v kostele. Ale byl to právě on, kdo pomohl zplodit mou nejmilovanější ženu, pro kterou je rodina a maminka svátostí zářící leskem Ježíška přibitého na křížku přibitého v maminčině ložnici na zeď roubenky beskydského údolí.

Bůh však zřejmě trestá komunisty dvojnásob. I když svou manželku týral, přesto doufal, že ve stáří to bude právě jeho žena, kdo se o něj nemohoucího bude oddaně starat. Jen doufat však nestačí. Jeho strana ani Sovětský Svaz nezabránily tomu, že Bůh si jeho ženu k sobě povolal dříve.

A tak se stalo, že komunista přeci jen přišel ke křížku, musel do kostela a zřejmě to byla jeho poslední zkouška před velkou premiérou.

Seděl jsem v první řadě, po boku své ženy, varhany hrály tak, jakoby nás chtěly zavalit, a pod křížem s Ježíšem Nazaretským ležel můj pantáta v rakvi. Ulička mezi lavicemi dělila pozůstalé na rodinu a komunisty.

Po mši svaté se jal slova kondolenční řečník a bylo na něm očividně patrné, že postrádá svůj řečnický pultík s rudou hvězdou. Stále jsem spoléhal na Boha, že nedopustí znesvěcení kostela, ale bolest mé rozmačkané ruky mě přesvědčila o tom, že přichází to, čeho jsem se tiše obával.

„Byl nám nejen milujícím manželem, otcem a dědečkem, ale  i obětavým soudruhem, od kterého bychom se mohli neustále učit… “ Manželka mi drtila dlaň. Očima jsem pátral po klenbách a prozřel jsem, že toto je ta boží vůle. Komunisté stojí v kostele a přeříkávají Otče náš, ti bezpáteřnější se dokonce křižují. Amen.

 

Kráčel jsem za rakví v tom malebném beskydském údolí a jakoby nebe chtělo poslat nějaké poselství, symbolicky se rozevřelo a sluncem ozářilo Lysou.

Požárnická kapela hrála, švagr plakal, plakala celá rodina, plakala i má manželka. Byly to slzy lásky, kdy pláčete po někom, kdo nevěřil na lásku a Vy jste jej i přesto tolik milovali. Byl to krásný pohřeb.

Když jsem lopatkou házel hlínu na rakev, zmocnil se mě prapodivný pocit. Pohřbívám komunistu, člena gangu, který upíral lidem právo na víru, člena gangu, který střílel prchající za svobodou do zad. Pohřbívám člena gangu, který popelem popravených odpůrců komunismu sypal zmrzlé silnice.

Pohřbívám komunistu, který se štítil kříže a přesto farář poprosil Boha za odpuštění jeho hříchů a posvětil jeho ostatky.

Položil jsem lopatku, neznatelně jsem se rozhlédl a v duchu mi proběhlo: „kolik Vás, soudruzi, ještě zbývá?“

 

Pohřbil jsem otce své manželky a na poslední cestě jsem upřímně poděkoval jemu i Bohu, za to, že zplodili mou ženu.

Stáli jsme u hrobu a smutečně prvomájový průvod potřásajících si rukou jak mávátek nás míjel jako obrovitá stonožka.

Chtělo se mi zakřičet: „Vy, kdož jste komunisty, ruky mi nevnucujte, na vaší upřímnou soustrast zvysoka seru!“, ale manželce jsem již při výjezdu slíbil, že se budu chovat zcela a výhradně pietně. Dodržel jsem slovo a celou dobu jsem držel útrpnou a  mlčenlivě kamennou tvář, jen jsem se snažil za svou manželkou rafinovaně skrývat, aby se mi vyhnuly lepkavé pařáty stonožky.

 

Vrcholky hor se potopily do husté mlhy, kterou nebetyčné smrky na sebe lepily jako suchý zip.

Lidské osudy v údolí pozorují bez jakéhokoliv zachvění. 

Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'van_der_brugg', 01.03.2007 21:25.

Názory čtenářů
01.03.2007 13:53
Pomerančová
krasny cteni... rozjimavy
01.03.2007 13:56
muclicka
*
01.03.2007 13:59
Aglája
Výborné
01.03.2007 14:10
Natasha
Krásná čeština a pěkný příběh.
01.03.2007 16:26
Zuzulinka
Tak to je paráda

dlouho jsem nečetla něco od "krajana", navíc něco tak dobrého*
01.03.2007 16:53
danuwaanalihi
01.03.2007 17:04
silent
odpuštění?
a skvěle napsáno...
01.03.2007 17:20
way

01.03.2007 17:27
Rubik-On
některá místa jsou geniální!
01.03.2007 17:48
adammi
Osudy mnohých rodin sa podobajú tomu čo si opísal.*
01.03.2007 18:50
fungus2
Zdařilé.
01.03.2007 22:23
johanna
hodně dobrý.. stahlo mne od začátku až k závěru..
01.03.2007 22:50
me2d
Kamaráde to je síla ! Gratuluji i děkuji zároveň... Nečítávám nic, než poezii, ale jsem rád, že jsem udělal výjimku.
02.03.2007 09:52
Haber
*
02.03.2007 13:20
LoT
supr čupr

výborná věc
02.03.2007 14:45
Burlev
   
12.03.2007 11:02
Vlkodláček Sráček
Napsáno to není špatně, ale obsahově se mi to nelíbí ani trochu. Je to psáno z pohledu: my dobří - ti zlí komunisté. Hodně černobíle. Navíc (pokud je to podle skutečné události) vystrojit přesvědčenému ateistovi církevní pohřeb, to je výrazem pěkné neúcty k zemřelému. (Já osobně bych se musel v rakvi obracet, kdyby nade mnou měl řečnit nějaký černoprdelník). A tady je to podáno jako sympatický počin s přídechem zlomyslnosti.
"Mravní soudce" do jakého se situuje vypravěč, mi není sympatický ani trochu.
Třeba proto, že "pantátů komunistů" pár znám nebo jsem znal. Zaslepenost - to ano. Ale taky dost naivity. I když se to dnes hezky háže do jednoho pytle - byl jsi komunista, tak jako bys střílel lidi do zad, dělal dozorce v uranových dolech, sypal popel na vozovku... kdepak... tady se hodně podceňuje komunistická propaganda... to dnes člověk s dnešním přístupem k informacím těžko pochopí...

Takže by mě zajímalo, co konkrétně je tady tak dobře hodnoceno. Autor ať mi to nemá za zlé. Občas mě prostě něco zaujme či zarazí a já toužím dozvědět se víc...
12.03.2007 11:16
Aglája
Vlkodláček Sráček napsal(a):
Napsáno to není špatně, ale obsahově se mi to nelíbí ani trochu. Je to psáno z pohledu: my dobří - ti zlí komunisté. Hodně černobíle. Navíc (pokud je to podle skutečné události) vystrojit přesvědčenému ateistovi církevní pohřeb, to je výrazem pěkné neúcty k zemřelému. (Já osobně bych se musel v rakvi obracet, kdyby nade mnou měl řečnit nějaký černoprdelník). A tady je to podáno jako sympatický počin s přídechem zlomyslnosti.
"Mravní soudce" do jakého se situuje vypravěč, mi není sympatický ani trochu.
Třeba proto, že "pantátů komunistů" pár znám nebo jsem znal. Zaslepenost - to ano. Ale taky dost naivity. I když se to dnes hezky háže do jednoho pytle - byl jsi komunista, tak jako bys střílel lidi do zad, dělal dozorce v uranových dolech, sypal popel na vozovku... kdepak... tady se hodně podceňuje komunistická propaganda... to dnes člověk s dnešním přístupem k informacím těžko pochopí...

Takže by mě zajímalo, co konkrétně je tady tak dobře hodnoceno. Autor ať mi to nemá za zlé. Občas mě prostě něco zaujme či zarazí a já toužím dozvědět se víc...
Dílo může odporovat mým názorům a přece být čtivé. Vyprávění odsejpá a obsah, jak je zjevné, provokuje k diskuzi. Je to dobré.
12.03.2007 12:45
Natasha
To avízo jsem neměla dostat dnes - včera byla v TV dokument o politických vězních :)
Ovšem - text neobsahuje žádné unikátní myšlenky.
Přesto je to dobře odvedené řemeslo a to bylo z mé strany záhodno ocenit. Na literku bych to taky neviděla.
12.03.2007 12:51
Burlev
hodnotil jsem taktéž jen řemeslo..
nasazovat lze na toho či jiného..
lidi jsou různé..

v žádném případě to na literu není..
[ > ] [ >> ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)