to nebijou nám zvony
jenom motoráček
hlásí svůj průjezd
noční krajinou
už dávno má to háček
já s jiným spím
ty chodíš za jinou
však stále v oblacích
tvou tvář často vídám
a tvoje peřiny
mým potem ještě voní
potkat tě chci
však bedlivě se hlídám
a vyhýbám se místům
kde žiješ – teď už pro ni
kostel si v klidu chátrá
asi málo jsme se
srdcem milovali
a moc trápili játra…