Dílo #31870 |
Autor: | cantes |
Datum publikace: | 14.10.2006 09:31 |
Počet návštěv: | 1997 |
Počet názorů: | 22 |
Hodnocení: | 2 1 |
Samota |
Jdu po ulici a vidím spousty lidí. Starší pár, co se drží za ruce. Mladé milence, kteří na sebe hledí zasněnými pohledy. A já? Kráčím sama, poslouchám rádio, čtu knížku. Někdy okolí ani nevnímám. Někdy jsem ráda sama. Procházím ulicemi a přírodou a usmívám se na svět. Děkuju za to, že tu můžu být a vnímat všechny krásné věci. Ale jindy... Padne na mne nepřekonatelná úzkost. Ten pocit, kdy potřebujete, aby vás někdo objal, pohladil, políbil. A v tu chvíli si uvědomíte, jak moc jste sám. Utíkám domů, lehnu do postele a snažím se vyplakat všechny slzy. Přeci jednou musí dojít..., ale ono ne. Jsou tu pořád a čím déle to trvá, tím je i pláč intezivnější. A pak se objeví někdo, komu byste mohli dát své srdce. Jenže většinou ten člověk není ochoten udělat to samé pro vás. A když se naopak vyskytne někdo, kdo by o vás stál, nechcete ho zase vy. Proč jsou lidi tak složití a vybíraví? |
|
Názory čtenářů |
16.10.2006 15:52
Natasha
|
cantes napsal(a): I včera bylo :)) Hádat se nemůžu, splést jsem se mohla...ale já se obvykle u těch "diskutabilnějších" kusů dívám, jaká je to kategorie, poněvadž do Výkřiků pak tak nekéruju :) |
18.10.2006 09:28
cantes
|
njn, to je jedno :) ale myslím, že jsem to tam dávala hned od začátku:) Tak pa |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|