až tma na mne vloží svý plyšový tlapky až vypije mne noc do poslední kapky a kometa mnou proletí… až ta nejvyšší hora zdolá mne jedinou až rok bude pouhou letící vteřinou a z tý pak zas století… až písky všech pouští zběsile roztečou se až ze všech celků zbyde jen kousek a z nenávisti potom objetí… až starodávný lesy zazní vraním zpěvem až divoký koně zjihnou my popojedem a čtyřlístky dají štěstí popěti… až vítr zas vstoupí zavřenými dveřmi až vykřikneš tiše svý miláčku věř mi a sudičky zrušej to prokletí… až tíhou času zreziví i ze zlata řetězy pak my už provždy budem jenom vítězi a už nikdy oběti…
…pak já přestanu trápit slova a dám jim volnost psát se znova... Beze mne a líp…