| Dílo #3089 |
|---|
| Autor: | pavson |
| Datum publikace: | 03.02.2004 00:59 |
| Počet návštěv: | 3851 |
| Počet názorů: | 26 |
| Hodnocení: | 12 |
| Patetická |
|---|
Už dřeme na vinici skoro tři týdny a na Standovi je vidět, že toho má tak akorát dost. Navíc nás už začínají všichni docela štvát. Zvláště otrokářovy starší dcery. Neustále na Standu pokřikují, aby víc pracoval a jejich pokřikování vypadá asi takhle:" Stanislááása, alééé, alééé", a na jeho kyselé obličeje se ho pořád dokola ptají:" Sa va? Stanislása?", což znamená "Jak to jde?" a Standovi to tedy poslední dobou moc nejde. Schválně pracuje ještě pomaleji a Francouzi na něj zase pokřikují to svoje aléé, aléé, jako aby přidal. Pak mu ale musí jít pomoci, protože traktor na nikoho nečeká. Standa, aby jim ukázal svou převahu, si zapaluje cigaretu a odpočívá. Frantíci začínají být pěkně vzteklí a Standovi nadávají. Odkládám kleště a jdu si procvičit francouzštinu. Konečně uplatním věty, které si už několik dní piluji.
"Nous n´avons pas vous .................", spustím na zkoprnělé Francouze a velice pateticky jim sděluji, že nejsme jejich psi, že jsme svobodní českoslovenští občané a než se z toho stačí vzpamatovat, odcházíme se Standou z vinice. Překládám Standovi, co jsem jim řekl a ten mě chválí. V táboře si balíme naše skromné batohy a čekáme, až se otrokář vrátí z města, abychom mu řekli o třítýdenní mzdu a mohli odejít. Podle dohody máme dostat asi čtyři tisíce franků, což by nám mohlo vystačit tak na měsíc dalšího cestování. Mezitím se ostatní vrátili z vinice a dost zle se na nás dívají. I otrokářova nejmladší dcera, která byla do Standy zamilovaná a které jsme dali přezdívku Čuník, se na nás dívá nepřátelsky. Sděluji otrokářovi naše rozhodnutí skončit a ten jde po krátké hádce se svojí nejstarší dcerou do karavanu. Standa sedí na batohu, kouří a všechno si zapisuje do deníčku.
Náhle berou události nečekaný spád. Z karavanu vychází otrokář a místo peněz má v ruce brokovnici. Míří na nás a dost nepříčetně na nás řve ať táhneme. Na nic netušícího Standu se vrhá nejstarší dcera s Brunem a vytrhávají mu deník z ruky. Na cestu nám přidají ještě pár ran a kopanců. Jediný, kdo se celou dobu směje, je slabomyslný Alžířan Mustique ( Komár ). Jdeme se Standou dost zkroušeně směr Valréas a přemýšlíme, co uděláme. Nakonec se rozhodujeme jít na Gendarmerie. Pracovali jsme sice načerno a hrozí nám vyhoštění, ale na druhou stranu si říkáme, že přinejhorším pojedeme zadarmo na hranice. Francouzští četníci se chovají naprosto skvěle. Hlavně nám ale říkají, že jsme měli štěstí, protože mnoho takovýchto brigádníků dopadne daleko hůř. Když vycházíme z četnické stanice, kde jsme pěkně dopodrobna vše popsali, potkáváme otrokáře. Je na něm vidět, že je dost překvapený, že jsme se odvážili jít k četníkům. Sděluji mu, že jsme nikomu nic zatím neřekli a jestli nám zaplatí, ani neřekneme. Francouz vytahuje peněženku a platí nám patnáctset franků. Celý se klepe, protože kromě nás mu na vinici pracovalo ještě několik dalších pracovníků načerno a dost sprostě na nás řve. Představujeme si, jak asi bude řvát, až k němu do tábora dorazí četníci a rychle opouštíme Valréas. Večer si kupujeme šest litrů červeného vína a na jedné autobusové zastávce se pěkně opijeme. Jsme přece svobodní českoslovenští občané!! |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'pavson', 03.02.2004 15:00.
| Názory čtenářů |
03.02.2004 20:40
 stanislav
|
taky si vzpomínám na staříka burgy-burgy-burgyňóna, kterej se jen povaloval na vinici a lemcal celej den víno, dost jsem mu záviděl... :o) |
03.02.2004 20:42
 pavson
|
stanislav napsal(a): taky si vzpomínám na staříka burgy-burgy-burgyňóna, kterej se jen povaloval na vinici a lemcal celej den víno, dost jsem mu záviděl... :o) |
04.02.2004 11:00
Monty
|
K tomu jazykovému barbarství Francouzů bych taky měla pár historek... třeba jak jsme s kamarádkou v Le Conquet (bretaňská vesnice) hledaly místo, kde by se daly zakoupit lístky na autobus do Brestu. Zkoušela jsem se ptát na poště: "Excuse moi, mademoiselle, parlez-vous anglais?" (jediná věta, kterou jsem se naučila francouzsky). Bába za okýnkem: "Non... non..." (Šermuje rukama.) Já: "One question... bitte..." (pantomima, předvádím ruce na velkém volantu) "Bus... autobus... (ukazuju malý obdélníček) ticket for sale... (třu prsty o sebe, doufaje, že jde o mezinárodní gesto)... where???" Bába (ve skutečnosti docela mladá ženská, tak čtyřicet) volá dozadu na nějakého Pierra nebo Jean Luca. Přijde mladší pošťák, maluju mu na papír autobus, lístek, peníze. Po chvíli přemýšlení radostně vykřikne a napíše nám na ten papírek jakousi adresu. Legrační na tom ovšem je, že na zadané destinaci je zavřeno, akorát pes štěká za dveřmi. Atd. |
07.02.2004 14:23
Hester
|
jo, ve Francii jsme museli i poštovní známku nakreslit :-) tím spíš, že mluvíme akorát německy, a to jsme radši ani nezkoušeli :-)
*** |
11.02.2004 14:58
gd
|
bezva. k diskusi bych jenom pripojil aktualni poznamku - na bangladesany nikdo nema, museli jsme i riksovi podle pruvodce ukazovat kudy nas ma vozit po svym vlastnim meste... tupci neskutecny. |
30.07.2004 15:39
 Hluk Malér
|
checht |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|