Šla jsem z rána New Yorkem a kroky jsem stočila k cestě Central Parku. Šla jsem klidně a přemýšlela, kam zajdu na snídani. Když tu jsem uviděla na lavičce v rohu sedět paní, nic za to nedám, pomyslím si a pozdravím. Koho to nevidím, sedí tam se svačinou v ruce paní Olmerová.Eva tam sedí a právě snídá, lahvinka se válí pěkně po zemi. Dobrý den paní Evičko, mohu si přisednout, pravím. COO?: si sedni křehotino, ozve se řezavý hlas, dáš si panáka? Česká pohostinnost i v Centrál Parku z rána, ptám se, kde jste se tu vzala? Myslela jsem , že.. Co, křehotino? No jela sem za Ellou, hned jak to šlo, jenže znáš ty hajzly bolševický, nepustili mě hned a tak sem to vzala obklikou, cvakni si, křehotino, sou to kurvy! Začala se řehtat. Ale mě nedostali, já sem jim zdrhla, vzala sem to ještě přes ty větší soudruhy, uchlastala sem Brežněva, že mě pak zaplatil letenku a poslal sem do New Yorku. Tak tu sem a hledám Ellu. Jak jí mám říct, že Ella dělá Marii v nebeským kostele, že ona, paní Eva Olmerová tam je hlavní hvězdou večera. Nemám slova, rozloučím se, s přáním brzského shledání s Fitzgeraldkou. Ani se neohlídnu, srdce mám v krku a šeptám, Evo Olmerová. |